Kina a divadla jsou plná adaptací, v knihkupectvích se vrši stohy knih převypravujících, citujících či parafrázujících starší texty. Naštěstí jsou také k dostání původní práce.
Paradoxně někdy jen proto, že audiovizuální médium zajistí předloze dostatečnou reklamu. Je to i případ románu Nouzový východ od pozapomenutého, v posledních několika letech však v domovských Spojených státech znovuobjeveného prozaika Richarda Yatese (1926 - 1992). Tomu česky vyšla pouze sbírka povídek v roce 1966 a nebýt Mendesova ambiciózního převodu s Kate Winsletovou a Leonardem DiCapriem v hlavních rolích, asi by to tak i zůstalo.
Neznamená to samozřejmě, že by Mladá fronta, kde Yatesova prvotina v překladu Mirky Kopicové vyšla, očekávala nějaké bestsellerové prodeje. Nicméně kdo se nespokojí s nutně zjednodušenou a trivializovanou filmovou verzí, ten si může přečíst sžíravý popis rozpadu partnerského vztahu, přičemž platnost jeho metafory není omezena jen konkrétní čas a místo děje, tedy na padesátá léta a USA. Diváky chladného a velmi seriózního filmu překvapí už úvodní pasáž: líčení zpackaného divadelního představení složeného z amatérů a jedné byvší adeptky herectví připomíná situační grotesku. A Yates lehký tón neopouští, aniž by tak ubral tragice příběhu na působivosti. Román byl roku 1962 nominován na americkou Národní knižní cenu, spolu s Hlavou XXII Josepha Hellera; ten rok však vyhrála próza Věčný divák od Walkera Percyho, česky vydaná v polovině devadesátých let.
Mečem na pohany
V posledních letech se česká nakladatelství snaží čím dál víc vydávat také původní historické texty, z nichž čerpají historici seriózní i populární. Nakladatelství Argo pro ten účel vyhradilo dokonce celou edici. Nazvalo ji Memoria medii aevi neboli Paměť středověku a publikuje v ní převážně staré anglické, německé či francouzské kroniky.
Naposledy vyšla Kronika Dětmara z Merseburku, Putování Walesem a Popis Walesu od Geralda z Walesu a především Církevní dějiny národa Anglů od Bedy Ctihodného. Překlad této kroniky šíření křesťanství (obvykle násilím) na Britských ostrovech je z převážné většiny dílem Jaromíra Kincla, (1926 - 1993), specialistu na dějiny práva, otrokářské systémy a raný středověk. Už předtím přeložil důležitý středověký dokument, O boji králů a údělu spravedlivých od Řehoře z Toursu, nyní tedy máme primární zdroj o raně středověkých dějinách na „ostrovech". Kinclův překlad ještě nebyl zcela hotový, nově jej dokončila Magdalena Moravová.
Češi očima německého biskupa
Raně německé dějiny pak přibližuje zmíněná Kronika Dětmara z Merseburku, sepsaná dotyčným biskupem patrně mezi lety 1012-1018. Líčí především panování saského krále a také římského císaře Jindřicha II., přičemž si pozorně všímá událostí ve všech končinách říše a v jejím sousedství, především bojů s „pohanskými" Slovany na severu, formování polského státu a také událostí v českých zemích.
Zejména normalizační učebnice dějepisu byly plné invektiv vůči německým pramenům o české historii, zde máme šanci se dozvědět, že doboví historici nikterak nebyli ovlivněni pojmy národ a vlast, Dětmar uvažoval a psal především z pohledu vysokého církevního hodnostáře. A je užitečné porovnat jeho postřehy s tím, jak se na dobu, kdy Čechům vládl přemyslovský kníže Oldřich, díváme my, poznamenaní českými obrozeneckými a marxistickými historiky. Překlad je dílem Bořka Neškudly a Jakuba Žytka.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
