Ve svém románu Svět podle Garpa proměnil americkou současnost do mrazivé grotesky. Řada knih, které od té doby pozoruhodný vypravěč a nápaditý fabulátor John Irving napsal, se stala bestsellery. Jeden z nejúspěšnějších amerických autorů posledních let a také bývalý zápasník je dobře znám i v Česku, kde vyšly překlady snad všech jeho knih. Též Oscarem oceněný scenárista Irving oslaví 2. března 75. narozeniny.
Pro svůj styl bývá přirovnáván k vypravěči Charlesovi Dickensovi a dalším klasikům 19. století, on sám si bere příklad i od svých současníků - Salmana Rushdieho, Güntera Grasse či Gabriela Garcíi Márqueze. V Irvingových knihách, psaných "současným jazykem se současnou gramatikou a současným pravopisem", se objevuje násilí i sexuální scény, defilují v nich zvláštní a deformované postavičky. Propracované syžety jsou plné krutého humoru i sžíravé kritiky.
Bývalý učitel tvůrčího psaní a specialista na britskou a ruskou literaturu 18. a 19. století vydal svůj první román, Svobodu medvědům, v roce 1968. Další dva literární pokusy sice měly příznivý ohlas u kritiky, ale jinak větší pozornost nevzbudily. Čtvrté dílo, Svět podle Garpa (1978), pak z Irvinga nečekaně udělalo celebritu a boháče a rozpoutalo "garpomanii". Mnohovrstevný a dějově spletitý příběh je plný kuriózních situací a postav. Hlavní postava, průměrný spisovatel T. (technik) S. (seržant) Garp, se stal hrdinou své doby.
Populární časopisy s autorem, jehož celoživotní vášní je zápas, ihned tiskly rozhovory. Irving poskytoval interview například i v posilovně a málokdo asi zpopularizoval svůj oblíbený sport více než tento svalnatý literát, i když v zápase výraznějšího úspěchu až tak nedosáhl. Sportovní dril a houževnatost ostatně z dyslektika Irvinga udělaly Irvinga - knihomola. A i při psaní, kde je osobní disciplína nezbytností, mu pak návyky z tělocvičny přišly velmi vhod.
Svět bizarních a jímavých hrdinů už Irving od té doby neopustil: ať už to je nekonvenční rodinka Berryových z Hotelu New Hampshire (1981), nalezenec z Pravidel moštárny (1985), malý velký muž s prorockými schopnostmi v Modlitbě za Owena Meanyho (1989), sběratel vzorků trpasličí krve v Synovi cirkusu (1994) nebo televizní reportér s ukousnutou rukou ve Čtvrté ruce (2001). Tímto způsobem se autor vyslovoval a nadále vyslovuje k aktuálním tématům.
John Winslow Irving se narodil 2. března 1942 v Exeteru ve státě New Hampshire. Byl učitelské dítě, ale slabý student. Ve škole propadl z latiny a matematiky kvůli dyslexii. Pro případ písemek u sebe Irving nosil seznam slov, ve kterých nejčastěji chyboval. "Prohrával jsem; musel jsem tedy dřít víc než ostatní - ve všem. Jestliže se moji spolužáci naučili úkol z dějepisu za hodinu, já jsem si na něj vyhradil hodiny dvě nebo tři," vzpomíná v autobiografii Imaginární přítelkyně.
I přes tyto potíže si ale Irving cestu k literatuře našel, na univerzitě v New Hampshire se přihlásil do kurzů tvůrčího psaní. A literatury se drží dodnes. K jeho nejčastějším tématům patří cesta za poznáním a hledání místa v životě, v řadě děl lze nalézt i autobiografické prvky. V posledních letech vydal díla jako Rok vdovou (1998), Dokud tě nenajdu (2005), V jedné osobě (2012, román napsal pro svého homosexuálního syna) či Ulice Záhadných tajemství (2015).
Irvingova díla se ocitla také na filmovém plátně, ztvárněn byl Svět podle Garpa (kamera Miroslav Ondříček), Hotel New Hampshire, Modlitba za Owena Meanyho či Pravidla moštárny. Za scénář k adaptaci "Pravidel" získal Irving v roce 2000 Oscara.
Literát je podruhé ženatý. Z prvního svazku s malířkou a fotografkou Shylou Learyovou má syny Colina a Brendana. Současnou manželkou Irvinga je pak od roku 1987 Janet Turnbullová, která je také jedním z jeho literárních agentů. Jsou rodiči syna Everetta.
