Nor Jo Nesbø: kdysi nadějný fotbalista, popová hvězda a úspěšný finanční makléř, nyní mistr severského krimi. Ve světě prodal čtrnáct milionů knih. Do Prahy přiletěl i s dvanáctiletou dcerou, kterou má ve střídavé péči.
Nebýt vašeho zranění kolenou v devatenácti letech, mohl jste teď být fotbalová celebrita. Nelitujete někdy?
Možná jsem byl v dorostu talentovaný, hrál jsem první ligu za Molde, ale takových nás bylo mnoho. A hodně kluků ten talent promrhalo, klidně se to mohlo stát i mně. Díky tomu zranění jsem vlastně vyhrál - neměl jsem šanci zklamat své fotbalové fanoušky. Jsem takový Maradona ztracený v Molde a doufám, že se jako autor stále zlepšuju. Být spisovatelem je džob snů - jsem docela líný, a tady nemusím každý den v šest vstávat, dělám, co mě baví, tedy vyprávím svoje příběhy, a ještě mě za to dobře platí.
Označují vás za "nového" Stiega Larssona. Berete to jako poctu, nebo vám to vadí?
Jeho Milénium jsem četl a bavil jsem se. K tomu srovnávání můžu říct jen tolik: "Když on začal psát, moje romány se už překládaly do ciziny."
Vy máte hlavní postavu Harryho Holea, on Lisbeth Salanderovou. Oba jsou nejlepším detektivem a zároveň nejhorším státním zaměstnancem v jedné osobě. Je to náhoda?
Na nečernobílých postavách stojí nejen detektivní romány, čtenáři se s nimi ztotožní mnohem lépe než s čistým "klaďasem". Každopádně Harry Hole je mnohem starší než Lisbeth. Byl počat před patnácti lety v letadle cestou z Oslo do Sydney. Po třiceti hodinách na cestě jsem dorazil do hotelu a začal psát první román - Netopýří muž.
* Kdy se naposledy bál?
* Proč ho tak fascinuje zlo a násilí?
* Co si myslí o procesu s Andersem Breivikem?
* Jak moc je podobný svému hlavnímu hrdinovi, vyhořelému alkoholikovi Harrymu Holeovi?
* Dokáže ho jednou zabít?
* Proč se jeden jeho román odehrává zčásti v Praze?
* Kde bere inspiraci pro své příběhy?
* Jak dlouho píše jeden díl své románové série?
* Proč tvoří nejradši na letišti?
Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte v dalším vydání časopisu TÝDEN, které vyjde v pondělí 23. dubna.
