Vše podstatné o tajné policii nacistického Německa shrnuje kniha Gestapo. Moc a teror ve Třetí říši německých historiků Garstnera Damse a Michaela Stolla. Knihu vydalo k 71. výročí německé okupace Československa nakladatelství Paseka.
Nacistická tajná státní policie, německy Geheime Staatspolizei, zkráceně Gestapo, vznikla z tajné pruské státní policie počátkem 30. let. V roce 1934 se dostala pod velení SS (Schutzstaffel - ozbrojená organizace NSDAP). Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Gestapo je stále synonymem pro represivní policejní složky. Proto také demonstranti při zásazích zvláštních policejních jednotek volají: Gestapo, gestapo. Nacistická tajná policie spolu s SS má na svědomí vypálení Lidic a Ležáků po atentátu českých parašutistů na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Gestapo nacistického Německa bylo vybaveno rozsáhlými pravomocemi, zejména represivními, které byly takřka neomezené, takže z něho jeho současníci včetně Němců měli hrůzu. Jistý si před ním nebyl ani jeho vlastní personál. Nejnovější výzkumy také prokázaly, že úspěchy gestapa závisely na "velké ochotě a připravenosti obyvatelstva podpořit a vlastně dokonce i umožnit represe udavačstvím", uvádějí autoři. Nacističtí ideologové gestapo vydávali za "lékaře německého národa", který má za úkol odstraňovat z jeho jinak zdravého těla zhoubné vředy.
Politická policie měla nejen v Prusku, ale i v jiných částech Německa dlouhou tradici. V březnu 1931 si například Joseph Goebbels, pozdější ministr propagandy, zapsal do deníku: "Policie je velmi přísná. Člověk tu pomalu nemůže ani zakašlat." Tajná politická policie sledovala komunisty a nacistickou NSDAP s příslovečnou německou důkladností. V hlášení z roku 1930 uvedla, že "podíl strany (NSDAP) na vládě a tím i vliv na obsazování vládních úřadů v sobě skrývá velké nebezpečí, že pak bude - dokonce se státní pomocí - zahájen rozklad státu a jeho mocenských prostředků". Tajná policie varovala před záměrem nacistů dobýt stát mocenskými prostředky a zřídit Třetí říši s nacionálně socialistickou diktaturou.
Autoři soudí, že Výmarská republika (Německo let 1918 až 1933) nebyla proti nacismu bezbranná a měla právní prostředky pro boj s nacisty. Policejní hlášení ale zřejmě podcenila a včas nezasáhla. Považují také za chybu, že se po roce 1945 všechny nacistické zlořády připisovaly gestapu a SS, zatímco armáda a "normální" policie zůstaly stranou pozornosti a trestněprávního postihu a jejich příslušníci se mohli bez problémů začlenit do systému mladé západoněmecké demokracie nebo bývalé NDR.
Foto: Paseka
