Národní muzeum nabízí rukopis Maryši. Elektronicky

Drama bratří Aloise a Viléma Mrštíkových Maryša patří k nejklasičtějším dílům české literatury. Originální rukopis si nyní mohou prohlédnout zájemci kdykoliv z pohodlí domova. Vzácný rukopis je totiž umístěn v digitalizované podobě na portálu eSbírky Národního muzea. 

Rukopis je mimořádný tím, že jde o jediný kompletní autograf textu hry. Vzhledem k tomu, že papír snadno podléhající zkáze musí být uchováván ve zvláštních podmínkách, je digitální kopie a uveřejnění na portálu eSbírky nejlepší cestou, jak uspokojit potřeby badatelů a přátel české literatury.

"Předpokládá se, že vznikla asi desítka různých verzí hry. Náš autograf se zřejmě nejvíce přibližuje podobě textu, uvedené na divadle a vydané tiskem. Psal především učitel Alois, jeho bratr Vilém měl obtížně čitelný rukopis, takže do textu přispěl jen dílčími vpisky", objasnil okolnosti vzniku rukopisu Vít Pokorný z Divadelního oddělení muzea.

Zmíněný rukopis je unikátní ještě z jednoho důvodu. "Nejradikálnější odchylka od definitivní podoby Maryši je v závěru, kdy Vávra po otravě neumírá za scénou, ale agónii prožívá na jevišti," popsal Pokorný. Dále tu jsou spisovnou češtinou psané promluvy, později opravené do moravského nářečí, různé varianty replik a scénických poznámek.

Od stavitele do muzea

Zajímavé je, jak se vzácný autograf dostal do sbírek muzea. Na jaře 1985 bylo divadelní oddělení upozorněno, že u paní Lidmily Rusé ze Sedlčan se nachází jakýsi rukopisný text Maryši. Expertíza potvrdila, že jde o autentické znění dramatu. "K paní Rusé se dostal přes jejího manžela stavitele Jana Rusého, který se o divadlo nikdy nezajímal. Na střední škole v Brně se však úzce přátelil se synem Aloise Mrštíka Karlem. Když se po studiích jejich cesty rozcházely, daroval mu Karel tento vzácný rukopis. V jeho knihovně zůstal do roku 1984, kdy stavitel zemřel," vysvětlil Pokorný.

Tragický příběh nedobrovolného sňatku temperamentního děvčete a násilnického sedláka bratři původně chtěli zpracovat jako prózu. Nakonec se rozhodli pro formu dramatu a v roce 1891 dílo nabídli Národnímu divadlu, ale dramaturg Ladislav Stroupežnický je odmítl, připadalo mu příliš temné a kruté. Až 9. května 1894 se v potupném odpoledním čase konala světová premiéra zřejmě nejlepšího českého dramatu. Ve stejném roce Maryša vyšla knižně. Je zaznamenáno přes čtyřicet knižních vydání a nespočet jevištních nastudování.

Vybrané části muzejních sbírek i dalších českých institucí jsou přístupné na internetu od listopadu 2010. Prostřednictvím elektronických sbírek české instituce publikují své předměty na webovém portálu Europeana (Evropská digitální knihovna), který je rozcestníkem k prezentaci jednotlivých evropských muzeí.