Nech mě jít: roadtrip za sebevražednou misí

Dříve jezdili stařičkým minivanem VW na rodinnou dovolenou. Teď se s ním vydávají na poslední cestu bez jistoty návratu. Louis a jeho bratři vezou otce na curyšskou kliniku, kde má podstoupit eutanázii - asistovanou sebevraždu. Otcovo přání se synům ani trochu nezamlouvá, přesto se však nejmladší Louis chopí volantu a započne temnou krasojízdu.

Nech mě jít je čtvrtým románem britského spisovatele Edwarda Docxe, žijícího a pracujícího posledních dvacet let v Londýně. Autor, jenž se věnuje psaní od dob dospívání, si pro své dílo nevybral téma smrti v rodině poprvé: v knize Self Harm (2007) čelí jeho hrdinové situaci, kdy se musejí vypořádat s náhlým úmrtím matky. Podobným si mají projít bratři Laskerovi, s tím rozdílem, že jejich otec dosud není mrtvý. Ale v brzké době jím rozhodně plánuje být.

Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je nemoc, kterou trpěl například Stephen Hawking, a nelze ji porazit. Stejnou anamnézu má rovněž Louisův otec, vdovec Larry, na základě čehož se rozhodne jednat. Objedná se na curyšské klinice a své tři syny požádá, aby jej doprovodili na této doslova sebevražedné misi. Dvojčata z předchozího manželství s tím zásadně nesouhlasí, jejich nevlastní bratr má však s otcem jiné, bližší pouto. "Kdykoliv se vžiju do něj, mám chuť tvrdit, že má absolutní právo zemřít; jakmile se vcítí on do mě, chce dál žít."

Přesto není příběh této svéhlavé rodiny tak ponurý, jak byste nejspíš čekali. Velmi komplexní téma Docx pojednal s lehkostí a přitom neopomíjí nechat zaznít to podstatné. Roadtrip s posádkou tohoto bláznivého minivanu je jako sám život: plný soucitu, dobrodružství, starých křivd, lásky, výborného suchého humoru i vína; také lidskosti a filozofie. Řekněte sami - jaká témata k rozhovorům bychom volili s vědomím, že moc času už nezbývá? A jak se vyrovnat se ztrátou, o níž víme, že zákonitě přijde? Nakonec to, zda Larry Lasker eutanázii skutečně podstoupí či nikoliv, není podstatné. Je to o cestě. A vy si ji užijte.

Nech mě jít