Bob Dylan před více než padesáti lety šokoval hudební svět, když zapojil elektrickou kytaru, čímž se odcizil fanouškům folku. Celá desetiletí se vymykal očekáváním. Jeho alba, kterých za tu dobu prodal milióny, jsou plná tajemných textů, píše americký deník The New York Times.
Básník rockové éry dostal Nobelovu cenu za literaturu, což ho řadí po bok velikánů jako: T.S. Eliot, Gabriel García Márquez, Toni Morrisonová či Samuel Beckett.
Ocenění pětasedmdesátiletého Dylana je nejradikálnější rozhodnutí Švédské akademie od roku 1901. Dylan se stal prvním muzikantem, který tuto cenu získal. Tím, že se Švédská akademie, která ocenění uděluje, rozhodla cenu dát populárnímu hudebnímu interpretovi, dost možná změnila význam literatury. Ocenění rozpoutá debatu ohledně toho, jestli mají hudební texty stejnou uměleckou hodnotu jako poezie nebo romány.
Několik známých spisovatelů Dylanovi gratulovalo. Byli mezi nimi například Stephen King, Joyce Carol Oatsová a Salman Rushdie, který řekl, že Dylan je "geniálním dědicem bardské tradice" a tudíž "skvělou volbou".
Jsou písně literaturou?
Rozhodnutí udělit Dylanovi cenu se setkalo i s kritikou. Někteří uvedli, že ať už byly Dylanovy texty jakkoli geniální, je otázkou, zdali je možné je považovat za literaturu.
Úspěšná spisovatelka Jodi Picoultová řekla, že mu cenu přeje, ale zároveň na twitteru provokativně napsala: "Znamená to, že já mohu dostat (hudební) cenu Grammy?"
Autor klasických folkových balad a protestních písniček, jakými jsou například Blowin' in the Wind, The Times They are a Changing a Like a Rolling Stone je neobvyklým laureátem této ceny. Dylan je prvním Američanem od roku 1993, který cenu získal, poslední laureátkou byla Toni Morrisonová. Oxfordští profesoři ho studují a prezidenti ho milují.
Místo toho, aby se Dylan po udělení ceny objevil na tiskové konferenci, tak koncertoval v Las Vegas. K ceně se nevyjádřil ani během pozdního odpoledne.
Básně i beletrie
Dylan často své texty kořenil literaturou. Zmínil se, že velký vliv na jeho tvorbu měla poezie a inspirovali ho například: Arthur Rimbaud, Paul Verlaine a Ezra Pound. Sám také publikoval básně a beletrii, mezi ně patří sbírka básní z roku 1970 nazvaná Tarantule a Kroniky, memoáry vydané v roce 2004. Jeho texty z období 1961-2012 vydá prvního listopadu nakladatelství Simon and Schuster.
Literární kritici se již dlouho přou, zdali se Dylanovi texty mohou považovat za literaturu. Jeho tvorbě se věnuje i akademická literatura; Oxfordská kniha americké poezie zařadila jeho píseň "Desolation Row" do vydání z roku 2006 a nakladatelství univerzity Cambridge publikovalo "Cambridgeský průvodce Bobem Dylanem" v roce 2009, což dokládá Dylanovu dobrou pověst v literárních kruzích.
Americký básník Billy Collins řekl, že si Dylan zaslouží ocenění nejen za hudbu ale i za poezii.
"Většina hudebních textů se bez hudby neobejde a tak to má být. Bob Dylan patří k dvěma procentům písničkářů, jejíchž texty jsou zajímavé i bez doprovodu harmoniky, kytary a specifického hlasu. Myslím, že je můžeme považovat za literaturu," řekl Collins.
V minulých letech si literáti a vydavatelé často stěžovali, že ocenění získávají obskurní spisovatelé za svá jasná politická poselství. Rozhodnutí Švédské akademie udělit cenu tak známému umělci je možná až příliš radikální odpovědí na tyto stížnosti a zesiluje prestiž umělce, který jí má dostatek.
