Komitét udělující Nobelovy ceny za literaturu opět nezklamal a všechny sázkové kanceláře obelstil: zcela nečekaně si nejprestižnější literární ocenění na světě odnáší osmdesátiletý švédský básník Tomas Tranströmer.
Když v roce 2008 obdržel Nobelovu cenu Jean-Marie Gustave Le Clézio, zmohl se slavný německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki, přezdívaný "literární papež", jen na větu: "Nemohu k tomu nic říct. Nic jsem od něj totiž nečetl." K téže odpovědi bych se mohl uchýlit v případě Tranströmera i já.
Na rozdíl od zmíněného Le Clézia jsou tentokrát v nevýhodě i čeští čtenáři obecně: česky totiž žádná práce od Tranströmera nevyšla, ale ani švédskými originály či třeba anglickými nebo německými překlady všeobecné české knihovny nedisponují. Zájemci však mohou vzít zavděk dvěma slovenskými vydáními: Basne pre živých a mrtvých a Medzi allegrom a lamentom. Slováci ho zjevně mají v oblibě: vždyť kromě četných domácích (Severská cena švédské akademie) či mezinárodních (Petrarkova cena) obdržel Tranströmer i slovenské vyznamenání: Cenu Jána Smreka.
Na oficiálním webu Nobelových cen je k tématu i anketa. Na otázku "Četli jste od Tomase Tranströmera nějakou báseň?" odpovídá 90 procent respondentů NE.
Když se podíváme na seznam nositelů Nobelovy ceny za literaturu, skutečných velikánů je mezi nimi pomálu: cena se často uděluje z různých strategických a politických důvodů (sem tam nějaký menšinový jazyk, sem tam nějaká exotika, občas nějaká žena, utlačovaný tvůrce z diktaturou ovládané země apod.) a mnohdy ji dostanou autoři zcela neznámí: což pohříchu obvykle nezmění ani ona Nobelovka. Je pak docela s podivem, že si cena dokázala po celou dobu udílení udržet tak vysokou prestiž. Ale přesto není na místě se skutečnosti, že ji letos obdržel Tomas Tranströmer, nijak posmívat. Jaký zvuk si asi myslíte, že má ve světě jméno Jaroslav Seifert?
