Z učitelů se v době komunistické totality často stávali hlídači výročí a bojovníci s náboženstvím, vyplynulo z výzkumu zaměřeného na každodenní fungování škol před rokem 1989. Na výzkumu pracovali odborníci z Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity. Hovořili s 37 kantory různého věku, kteří ve školách působili od 50. do 80. let minulého století.
Svědectví učitelů i dobové dokumenty přináší nová kniha s názvem Socialistická škola pohledem pamětníků: Sonda do života učitelů v Jihomoravském kraji, sdělila Martina Fojtů z tiskového odboru Masarykovy univerzity.
"Setkávali jsme se s různými dilematy a spletitými lidskými osudy," uvedl jeden z výzkumníků Jiří Zounek. Učitelé vzpomínali například na to, jak se v 50. letech dělaly reformy, které měly československý vzdělávací systém připodobnit tomu sovětskému. Kantoři byli v té době do značné míry hlídači výročí. Zmiňovat je museli třeba i v matematice a technickém vyučování.
Velkým tématem jihomoravských učitelů, kteří se výzkumu zúčastnili, byla otázka víry. Pamětníci uváděli, že jejich úkolem bylo žáky odvracet od náboženství. Někteří také mluvili o morálních dilematech, která prožívali: ač byli sami vychováni v křesťanské víře, měli chodit do rodin a přesvědčovat je, aby od ní upustily.
V 60. letech nastalo všeobecné uvolnění, které proniklo až do školních tříd. "Pedagogové zmiňovali, že se ve výuce cítili volněji, znovu se mohlo učit třeba o Masarykovi, a také sešity, kam se zapisovaly různé ideologické úkoly, byly najednou prázdnější," uvedl Zounek, podle něhož se však s nástupem normalizace poměry znovu rychle přiostřily. Srpnová okupace učitele zastihla v přípravném týdnu před začátkem školního roku. V rozhovorech s badateli mluvili o tom, že nikdo nevěděl, co lze od následujících týdnů a let čekat.
Důležitou roli v chodu školy hráli ředitelé - to oni často rozhodovali o míře ideologického zapálení školy. Řada vzpomínek se dotýká pověstného "převlékání kabátů", a to i v souvislosti s listopadovým převratem.
