Pro kamarády z mokré čtvrti

Vydat knihu o historii a geniu loci věhlasných českých hospod je dozajista nápad dobrý a nosný. Autoři Příběhů slavných hostinců si však předtím neujasnili koncepci.

Publikace z nakladatelství Růže je sympatická hlavně naladěním autorů Jana Matěje Krnínského a Milana Šimáčka: jsou to nostalgici, kteří vzpomínají na časy poklidného sousedského popíjení piva, na hospody, kde si váží štamgastů, a kde se i hosté musejí přizpůsobovat místním zvyklostem. Nikoli proto, že číšníci jsou líní, ale proto, že tak velí tradice. A tradici ctí Krnínský se Šimáčkem velmi, byť mezi letité podniky zařadili také novější, jako například pražskou pivnici Bredovský dvůr.

ČTĚTE TAKÉ: Pivo dětem

Kniha se samozřejmě křtila U zlatého tygra, což je také první vylíčená hospoda, a to docela podrobně, i se švejkovskou historkou o tom, jak v době květnového povstání štamgasti začali v tamní Husově ulici stavět barikádu, která ale - jak se brzy ukázalo - nikomu nepřekážela, protože Němci potřebovali pro své tanky třídy mnohem širší. Portrét Hrabalovy nejmilejší hospody psal Šimáček a právě jeho část je tou lepší; bohužel kratší. Ani Šimáček se sice nevyhne pivně poetickému pábení, ale naštěstí k tomu přidává také faktografii, sice časopisecky zpracovanou, ale alespoň přehledně a čtivě. To Krnínský se fakty moc nezdržuje, protože píše povídky, které se v oněch hospodách odehrávají či o nich vyprávějí. Nechme nyní stranou jejich kvalitu, podstatnější je skutečnost, že z Krnínského textů se o dotyčných podnicích nic moc nedozvíme. Přitom formát knihy i zařazení fotografií (ty se pro změnu nějak nesešly s černobílým tiskem knihy, takže jsou nečitelně tmavé) sugeruje nějakého sofistikovaného průvodce a Šimáčkovy texty tohle předpokládané zadání celkem dodržují. Grafické zpracování, nesourodý barevný (!) přílepek, v němž se televizní tváře svěřují s oblíbenými restauracemi, a občasné chyby v zalomení textu prozrazují amatérismus nakladatelství, jehož kvality spočívají spíše ve schopnosti nalézt pro knihu sponzory. Pokus si autoři vydali knihu sami pro sebe a pro své kamarády, tak je to nepochybně v pořádku.

Foto: ČTK a archiv