Kdo byl spisovatel Bohumil Hrabal, od jehož narození uplynulo sto let? Nerudný chlapík, nebo vždy vstřícně filozofující pábitel? Dobrý manžel, či nesnesitelný vztahový ignorant? Narcis vyznávající kult bicepsů, nebo křehký poeta?
Opilec, či stydlín, který pivo používal jako doping k uvolnění komunikace? Dobrý zahrádkář a kuchař, nebo jen nešika a tlachal? Zásadový odpůrce režimu, či spíše šikovný stratég v normalizační šedi? Nejspíše vše dohromady. Nerudným dědkem se pak spisovatel Bohumil Hrabal stal na sklonku života především proto, že už ho přerostla vlastní sláva. "Když je vám osmdesát let, tak nemůžete celé odpoledne podepisovat v hospodě knihy a večer ještě doma vítat novináře," vypráví Hrabalův přítel i životopisec Tomáš Mazal. "Proti tomu se musíte nějak obrnit a Hrabalova obrana se kumulovala do věty: Běžte do prdele, já nic nechci!"
* Jak na Hrabala vzpomínají lidé v Kersku, kde měl spisovatel chatu?
* A jak vzpomínají na slavného pábitele jeho sousedé z panelového domu v Kobylisích?
* Proč se dnes Hrabal v Česku téměř nečte?
* Proč literární vědci i mnozí Hrabalovi přátelé považují filmy natočené podle Hrabalových knih za podprůměrné, neboť prý nevystihují všechny vrstvy geniálního spisovatelova díla?
* Spáchal Bohumil Hrabal opravdu sebevraždu?
* Co by Hrabal říkal na letošní oslavy svých stých narozenin, poslal by organizátory takříkajíc do prdele?
Odpovědi na tyto a mnohé další otázky najdete v nejnovějším čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 24. března 2014.
