Literární ceny Magnesia Litera vyhlásily nominace. Uspokojen dvěma svými favority, nestudoval jsem je příliš podrobně, ale z vícero stran jsem byl upozorněn, že by bylo dobré nepřejít je mlčením, neboť o současné české literární scéně podávají notně pokřivený obraz. A vskutku: proto budeme Lóži tentokrát věnovat literatuře, ne divadlu.
Z Litery jsou každoročně sledovány dvě ocenění - první z nich je absolutní vítěz čili Kniha roku (pouze s tímto titulem se spojuje finanční odměna, letos přijatelných 200 tisíc korun), která je vyhlašována napříč kategoriemi a někdy notně chaoticky (proto ji v minulosti obdržel mj. zesnulý autor, fotografická publikace nebo překladová kniha rumunského spisovatele); těžko odhadovat, jak to dopadne letos. Zato jsou vyhlášeny nominace v nejdůležitější kategorii, Liteře za prózu: soutěží šest titulů.
Vedle Sylvy Fischerové a jejích úctyhodných povídek, sebraných v knize Pasáž, je tu kuriózní a podle mého názoru vynikající historicko-humoristický román Josefa Moníka Schweik it Easy, tím ale radost končí. Dvojice přeceňovaných grafomanů, kteří chrlí jeden román hrající si na velkou literaturu za druhým, aniž na své vzory aspoň vzdáleně dosahují, sebere jednomu chuť číst: nominováni jsou Michal Ajvaz za Lucemburskou zahradu a Jiří Kratochvil za Kruhovou leč.
Pak jsou tu ještě dva omyly: Jiří Stránský, jehož si můžeme vážit jako velebného kmeta, potažmo člověka vzdorujícího režimu a někdejšího politického vězně, ale méně už jako autora schematické Zdivočelé země, se dočkal - těžko věřit, že z jiných než mimoliterárních důvodů - nominace za svou "bilanční prózu" Tóny. A konečně mladý autor Marek Šindelka, původně básník, byl ze stěží pochopitelných příčin vyzdvižen za svou matnou prózu ze světa vyprahlých vztahů v moderním velkoměstě Zůstaňte s námi.
Právě tuto nominaci vnímám jako nejnebezpečnější: u Stránského asi nikdo nebude tvrdit, že je hlasem generace osmdesátníků, protože tu naštěstí vnímáme jako dostatečně rozrůzněnou, Ajvaz a Kratochvil nikdy ničím hlasem nebyli, ale o Šindelkovi by mohl kdekdo tvrdit, že je hlasem mladé generace, aniž o ní cokoli vypovídá.
Hlavním přínosem Litery byla propagace domácí literatury a zvyšování prodeje oceněných knih: těžko si představit, že by si někdo začal kupovat ve velkém Ajvaze nebo Kratochvila, když se jim to za celou jejich dlouhou kariéru nepovedlo.
