Recenze
S Baťou v džungli. Poutavý román o duši vizionáře
02.03.2017 16:17 Recenze
Spisovatelka a hispanistka Markéta Pilátová dostala možnost nahlédnout do rodinných dokumentů a deníků Jana Antonína Bati. Vznikla tak kniha S Baťou v džungli. O duši vizionáře, životě v exilu i touze po pravdě.
Osud toho asi nejméně známého ze tří slavných nositelů příjmení Baťa je více než vhodnou látkou pro román. Skrývá v sobě dostatek dobrodružství, paradoxy dějin, lásku, křivdy a především pozoruhodnou osobnost hlavního hrdiny. "Byl jsem už všelico v ústech a sprostých hubách lidí: nacista, Žid, německý Žid, český Žid, obyčejný Žid, prašivý Slovan, agent třetí říše, dezertér, vlastizrádce, škůdce národa, velikán, obětní beránek komunistů, král ševců, pokračovatel, Šéf a teď prý taky neuralgický bod novodobé české historie," říká o sobě hlavní vypravěč, duch zemřelého Jana Antonína Bati, který rodinné obuvnické impérium rozšířil po celém světě.
Díky svému posmrtnému úhlu pohledu má protagonista spolu se čtenářem možnost vidět vlastní příběh z nadhledu, "pod zvětšovacím sklem času". A autorka k němu přidává i vypravěčské perspektivy dcer Ludmily a Edity, vnučky Dolores či Antonínova zetě Ljubodraga Arambašiče. Z polyfonie vzpomínek, názorů a pocitů, které se rychle střídají, může být čtenář zprvu trochu zmaten, zvlášť pokud o skutečném osudu hlavního hrdiny, nevlastního bratra Tomáše Bati, nic neví. Ale co může být v první třetině knihy nevýhodou, stává se s přibývajícím textem nesporným kladem.
Před očima se totiž skládá velmi plastický, živoucí obraz muže, nikoli mramorová busta jednoho ze slavných Baťů. Jeho vizionářství, emotivnost, první setkání s brazilskou realitou, budování "malých Zlínů" uprostřed pralesa, potlačovaná i ventilovaná touha po domově, boj s komunistickou propagandou, která ho označila za kolaboranta a pomatence, jenž chtěl Čechy vystěhovat do Patagonie, a posléze i spory o dědictví se synovcem Tomíkem.
"Já jsem byl vždycky blázen. Dnes by se asi řeklo magor. Kolikrát mi to vyčítali, kolikrát si po stranách všichni ti moji rozumní ředitelé fabrik na chodbách, u káviček a nad broušenými sklínkami šampaňského o mně šuškali a někdy se i pošklebovali všem mým velkolepým plánům," fabuluje autorka Baťovu sebereflexi a dostává tím jeho příběh k srdci čtenářů blíže než jakoukoli monografií.
Jako opeřené ovoce
Pilátová nezapomíná ani na Antonínovy blízké. V epizodních liniích ostatních členů rodiny se odehrávají další malá či větší dramata - Editin útěk vlakem z okupovaného Československa, platonická láska Ludmily ke klavírnímu virtuosovi Rudolfu Firkušnému či Ljubodragova partyzánská minulost.
Pilátové text je šťavnatý, plný originálních metafor a smyslových vjemů ("Bílé volavky... přilétají večer a obsypou strom jako opeřené ovoce."). Někdy jen tak líně plyne a vyžívá se v atmosféře okamžiku, jindy horečně spěchá k cíli. Popis jihoamerického prostředí působí autenticky, protože autorka ho důvěrně zná, v Brazílii už několik let působí jako krajanská učitelka českého jazyka. Tím, že se v románu celkem přirozeně pohybují duchové zemřelých a děj se odehrává v místě střetu různých kultur, odkazuje trochu k žánru magického realismu. Sama Pilátová ovšem přiznává inspiraci spíše anglosaskou literaturou.
Motiv exilového vykořenění se u Pilátové objevil už v jejím prozaickém debutu Žluté oči vedou domů (2007). Kniha S Baťou v džungli navíc otvírá další otázky. Skutečně nakonec "pravda vyjde na povrch jako olej na vodu"? A v čem je smysl Baťových vizí o dokonale fungujícím systému, který zvítězí nad chaosem? Pilátová byla už třikrát nominována na cenu Magnesia Litera, možná by nebylo od věci, kdyby si tyto vavříny v budoucnu opravdu odnesla.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.