Nesentimentální, syrový přístup k látce prostupuje mnohdy silně erotické knihy Ivy Pekárkové. Bývalá newyorská taxikářka se svéráznými názory a dobrodružnou minulostí se nebojí snad vůbec ničeho. Do svých nezvykle otevřených knih dávkuje divoké zážitky z New Yorku, Londýna i Asie. Dnes žije v Londýně, odkud se pravidelně vrací do Čech. V pátek oslaví padesátiny.
Tématy této "ženy z Bronxu" se postupně staly normalizační Čechy 80. let (Péra a perutě), příběhy východoevropských a asijských běženců (Kulatý svět) či multikulturní džungle New Yorku (Dej mi ty prachy). A později i exotičtější krajiny.
Své postavy obyčejných lidí a žánrových figurek z kraje společnosti líčí lidovým stylem s lehce cynickým a myšlenkově distancovaným způsobem myšlení. Stírá rozdíl mezi takzvaným mužským a ženským způsobem psaní a sama v souladu s tím o sobě tvrdí, že je "podobojí".
Za 12 let její emigrace v Čechách o Pekárkové kolovaly legendy, vztahující se i k míře autobiografičnosti jejích knih: "Vždycky ta kniha vychází z něčeho, co jsem si prožila, ale většina mých hrdinů má mnohem zajímavější život než já," říká k tomu sama.
Do světa se vydala v polovině 80. let krátce před ukončením studií mikrobiologie a virologie na Karlově univerzitě: "Nejlíp se píše ze zoufalství. Toho ve mně bylo nejvíc, když jsem ještě žila v bolševickém státě a měla pocit, že se v životě nic neděje."
Téměř roční pobyt v táboře pro emigranty v rakouském Traiskirchenu je obsahem její druhé prózy Kulatý svět z roku 1993. Podle Pekárkové je hlavní náplní života uprchlíků sex: "Padá tam na vás pocit odcizení, kdy všechno je tak nějak úplně jedno, minulost je jaksi pryč a budoucnost je naprosto nejistá."
Realitu "ulice" v New Yorku poznala zblízka v profesích, jimiž prošla - deset let se živila kromě nočního taxikaření jako barmanka a pečovatelka o schizofreniky v Bronxu: "Anonymita je tam strašně příjemná a betonová džungle se mi líbila."
Psaní ji údajně lákalo už od dětství a prvotinu Péra a perutě poslala poštou Josefu Škvoreckému do jeho torontského nakladatelství Sixty Eight Publishers. Kniha vyšla v říjnu 1989 a jen v USA se jí prodalo na 12 tisíc výtisků.
Do toho si střihla půl roku v Thajsku v období 1988-1989: "Chtěla jsem porovnat životní podmínky a reakce tamních emigrantů s tím, co jsem poznala v Evropě nebo v Americe." Byla z toho další kniha Třicet dva chwanů.
Dál procestovala Indii, Turecko, pobývala v Nigérii a psala tom o cestopisné knížky: "Mě svět hrozně baví! Přijet do naprosto neznámé země, zjišťovat o ní všechny věci, seznamovat se s ní."
K návratu do Čech po dvanácti letech exilu ji v roce 1997 vedla mimo jiné snazší možnost obživy překládáním. Provdala se tu za amerického novináře Raymonda Johnstona a zkusila si novinařinu v MF Dnes: "Je to jiná profese než psaní knih, v novinách se pracuje strašně rychle."
Kromě překladů červené knihovny přeložila i knihu o hippies a kroniku vpádu LSD do Ameriky, román Toma Wolfa Kyselinovej test.
Od roku 2005 žije trvale v Londýně, kde dalším taxikařením čerpá inspiraci pro své příběhy. Byl z toho soubor povídek shrnutých pod titul Láska v Londýně, který stejně jako předcházející Láska v New Yorku (2006) zachycuje tavicí kotlík ras, náboženství, kultur - a samozřejmě lásky.
V silně erotickém příběhu Sloni v soumraku (2009) rozvinula Pekárková osobní zkušenost senegalského pasažéra. Vyšel v nakladatelství Millennium Publishing, stejně jako další tři tituly Pekárkové Jaxi taksikařím (2009), Málo černý Varlata (2010) a Džungle, tygři, jinovatka (2011).
