Smečka z Bagdádu, to je válečné drama očima lvů z bagdádské zoo násilím odsouzených ke svobodě. Rakety a bomby se při válce v Perském zálivu nevyhýbaly ničemu, ani zoo, a tak na základě skutečné události z roku 2003 vznikl příběh o cestě králů zvířat za obzorem a svobodou, která pro ně představovala především nebezpečí a nakonec i smrt.
Lehce sentimentální příběh využívá oblíbený model střetu světa lidí a domestikovaných zvířat, která v zajetí ztrácejí vlastní identitu a začínají se chovat jako člověk. Že to přináší jen problémy, je zřejmé. Banální hašteřivost, neschopnost se o sebe postarat a nakonec i absurdní "morálka" jsou smutnou parodií na šelmy, které si na svou divokou královskou minulost ani nevzpomenou. Tak trochu Mauglí bez Mauglího, trochu dětský filmový megahit Madagaskar, ovšem v předrsnělém akčním kabátě pro dospělé, který do světa zvířat implantuje nejen apokalyptické válečné hrůzy, ale třeba i znásilnění.
Jednotlivým lvům jsou někdy trochu naivně a schematicky přisouzeny tradiční rodinné role i charaktery. Lev jako vůdce, mladá lvice, která, co se přízně týče, dávno nahradila opotřebovanou, na jedno oko slepou stařenu, a naivní mládě. Emotivní příběh o rozhádaném osamění v cizím ve všech ohledech nepochopitelném a nepřátelském světě, balancuje na pomezí reality a alegorie a v tom je jeho největší síla a slabost.
"Mluvící" zvířata jsou jako vystřižená z pohádky nebo bajky, zatímco krvavá řežba kolem se snaží blížit dokumentu. Výsledkem je poutavý, ale v podstatě sentimentální příběh, nad kterým se lze rozněžnit až do pověstného dojetí z dojetí jako psychického stavu, jenž je jedním ze základních parametrů kýče.
Situaci naštěstí zachraňuje přesvědčivá a suverénní kresba Kanaďana Nika Henrichona, která - stejně jako kolorit úsporně držený v barvách pouště - ve finále působí daleko víc a přesvědčivěji než trochu "hollywoodsky" literární předloha scénáristy Briana K. Vaughana. Originální perspektiva, světelnost i proměnlivá dynamika dávají knize životnost i strhující spád do té míry, že čtenář dokáže zapomenout na slabší místa příběhu.
Tak jako cesta lvů vede k vytouženému horizontu, se také až na samém horizontu knihy v poslední větě dostavuje suchý nadhled, který možná během vyprávění trochu chybí. Nicméně i tak cenami ověnčená Smečka z Bagdádu bude vždycky patřit mezi to lepší z žánru.
