Spisovatelka z Íránu kritizuje v knize Francii i přístup k běžencům

Současnou uprchlickou krizi v Evropě je třeba řešit důsledným oddělením politických a válečných uprchlíků od těch ekonomických. Na tiskové konferenci v Praze to řekla francouzská spisovatelka íránského původu Abnús Šalmaníová, která po islámské revoluci utekla jako dítě s rodiči ze své vlasti. Od té doby žije v Paříži a svůj život popsala v románu Chomejní, Sade a já, jehož český překlad přijela do Prahy představit. Knihu vydal Garamond a přeložili Iveta Picková a Jakub Marek.

"My jsme přišli do Evropy jinak, nezažili jsme takový hromadný exil. Letěli jsme pohodlně letadlem. Ve Francii jsme zažádali o status uprchlíka, který jsme dostali," řekla. "Byla to jiná situace, tehdy odcházeli dobře situovaní lidé, jejich důvody byly politické, ne ekonomické," popsala svůj pohled na situaci.

"Je pochopitelné, že chtějí chránit své děti, a ne umírat hladem, zimou či kvůli špatným životním podmínkám. Na cestě do Evropy jich mnoho umírá, což je v té mase neviditelné... Musíme řešit, jak je přijmout, jak zajistit stabilitu v zemi, aby se mohli chránit. Já sama nevím, jak na to," říká autorka, která ve svém románovém debutu podrobuje ostré kritice jak íránskou společnost, tak Francii.

OSN by podle ní měla založit uprchlické tábory, kde by se migranti dělili na politické a ekonomické. "Je to těžké, ale je to asi nutné. (...) Uzavřít hranice na balkánské cestě nepomůže. Je třeba najít silné politické, konkrétní a koherentní řešení," míní autorka.

O čem je kniha francouzské spisovatelky

Autobiografický román otevírá Šalmaníová historkou o tom, jak v době zpřísněných náboženských a společenských pravidel přebíhá nahé šestileté děvčátko školní dvůr. Ze západoevropského pohledu úsměvná historka předznamenává řadu dalších jejích protestů proti režimu, který v Íránu zavládl po islámské revoluci v 80. letech. Kvůli levicovému a liberálnímu smýšlení a také kvůli chování malé Abnús se její rodina v obavách z perzekuce odstěhovala do Paříže.

Islámská revoluce v roce 1979 svrhla prozápadně orientovanou monarchii a nastolila vládu šíitských fundamentalistů - i když se na jejím rozpoutání podílely i levicové a liberální síly, celá opozice proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Toho vlna nepokojů inspirovaných šíitským duchovenstvem požadujícím důslednou islamizaci státu přiměla v polovině ledna 1979 opustit zemi.

Následně se do Íránu triumfálně vrátil ajatolláh Chomejní z patnáctiletého exilu v Iráku a ve Francii a záhy se stal faktickým vládcem v zemi. Islámská revoluce podle historiků ovlivnila svět stejně jako ta Velká francouzská nebo bolševický převrat v Rusku.

Šalmaníová ale i ve Francii shledává - zejména z pohledu ženy - různé formy společenského útlaku. Pojmenovává pokrytectví a snaží se burcovat k sebevědomí a individualitě. Oporu hledá v literatuře a historii. K tomu, jak díky svému původu rozkročena mezi východem a západem vnímá svou identitu, říká, že je především žena. Není prý organizovaná feministka, ale jako spisovatelka a žena vnímá některé věci, za které chce bojovat. Z francouzské či evropské společnosti si vzala kosmopolitní vnímání světa. "Ve své knize se snažím smývat hranice a hledat společné věci, rovnost, svobodu, protože žiji ve Francii, tak také naprostou světskost," říká autorka, která odmítla například pozvání na festival spisovatelů v marockém Tangeru, protože nechtěla navštívit muslimskou zemi.