Pavel Šrut nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny. Vydavatelství Galén mu nadělilo dárek, který určitě potěšil hlavně příznivce jeho veršů - soubor více než půldruhé stovky jeho písňových textů a básní. Mnohé z nich jsou už dnes legendární, a často ani po letech neztrácejí nic ze svého kouzla.
Název knihy Už ráno začal večírek pochází ze slavné Koleje Yesterday Michala Prokopa. Právě on asi proslavil Šrutovy texty nejvíc, i když třeba Luboš Pospíšil je využíval častěji. A také Vladimír Mišík, Petr Skoumal, C&K Vocal a mnozí další. Zajímavé je, že sám Šrut prý rockovou hudbu nikdy zvlášť nemiloval. Každopádně dnes, s odstupem let, je jedním z nejvýraznějších domácích textařů hudebního teritoria, kterému se v zahraničí říkalo AOR čili "Rock pro dospělé".
Při čteních veršů, obzvláště pak těch už pro pamětníky notoricky známých jako jsou Bitva o Karlův most, Nic v dobrým, nic ve zlým, V baru jménem Krásný ztráty nebo Co ti dám? člověka napadá, proč jsou písňové texty vůbec považovány za něco horšího či méněcenného než běžná poezie. Šrut dokáže do tak relativně malého rozsahu dostat tolik lyriky a metafor, že ta koncentrace vyráží dech, a mnozí jiní básníci mu nemohou vůbec konkurovat. Snad i proto je tak čtený a prodávaný.
Zároveň si je ale u toho listování texty písní, kdy u mnohých s přečtěním jediného řádku automaticky naskakuje melodie, nutno přiznat, že už jen svým pojetím se vydělují z dnešní uspěchané doby. Není to jen nostalgie, co u nich funguje; vracejí do dob, kdy slovo mělo ještě váhu protestu a přinášelo očistnou katarzi z pojmenování konkrétního. Ty texty nikdy nebyly politické, ale právě v poezii všednodennosti často o době svého vzniku vypovídají víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Není vůbec pochyb, že pro mnohé, kteří dobu vzniku nezažili, budou některé zastoupené texty dnes již vyznívat naivně či až příliš neskutečně. Je pravděpodobné, že taková Kuřata v igelitu budou v době přeplněných supermarketů a návratu k bioprodukci provokovat 
k cynickému úšklebku a Banální příběh o klíči vyhlížet jako z prstu vycucaný kýč. Mnohé jiné však i dnes září jako perly a urputná snaha vyhnout se plytkosti a pouhé slovní výplni jim dodává kouzlo nadčasovosti.
Ale i tam, kde Šrut sklouzne k okouzlené popisnosti, třeba v Muzeu figurin, dokáže perfektně infiltrovat mezi řádky náladu a s citem pracuje tak, jako málokdo. Stejně jako má geniální dar nedopovídat příběhy a témata do poslední tečky a nechávat prostor otevřený k fantazii. Připočtěme až psychologicko-analytické rozbory partnerských vztahů a teprve si můžeme uvědomit, jak je cenné, že Jan Šulc, který knihu redigoval, se vyhnul výboru a zkompletoval objemný svazek, který se nevyhýbá i slabším místum, vedle kterých ovšem pak mohou plně zazářit ta výjimečná.
Celkový dobrý dojem dotváří sympatické zpracování. Pečlivý soupis všech alb a singlů, obsahujících autorovy texty, vynikající rozhovor Jaroslava Rudiše s autorem či rozsáhlá ediční poznámka prozrazují lásku a důkladnost, s jakou celá kolekce vznikla. Edice Olivovníky tak dostala další výtečnou položku a čtenářův soukromý večírek může vypuknout.
Pavel Šrut: Už ráno začal večírek
Vydal Galén, 2010, 299 stran
