Linda Lee Bukowská, poslední manželka a múza Charlese "Hanka" Bukowského, jenž byl enfantem terrible americké literatury, žije stále v domě, který v Kalifornii sdílela se svým slavným mužem. Místo se ani šestnáct let od umělcovy smrti téměř nezměnilo, píše agentura AFP, jejíž zpravodaj s vdovou vedl i krátký rozhovor.
Nesmělá Linda Lee, málo toužící po veřejných vystoupeních, učinila jednu výjimku pokud jde o muzeum Huntington v San Marinu, severně od Los Angeles, které vystavuje až do 14. února archívy, rukopisy a fotografie, které mu poskytla. A na lavičce knihovny muzea tato drobná usměvavá žena s hlubokým a vřelých hlasem vzpomíná na život po boku jednoho z gigantů americké literatury 20. století.
"Tato výstava je pro mě velmi osobní, je to vyvrcholení mnoha let. Jsem velmi šťastná, ale také velmi nervózní, protože nejsem zvyklá takhle mluvit. Teprve se učím být veřejnou osobou," říká jakoby se omlouvala. "Hank to také neměl rád. Byl to nesmělý muž, individualista a domácký člověk. Proto tolik pil: bylo to pro něho těžké čelit společnosti, byla to ztráta času," svěřuje se. "Raději seděl za svým psacím strojem nebo večeřel u Musso and Frank," v restauraci v Los Angeles na Hollywood Boulevard.
Bukowski, narozený v roce 1920 se dočkal slávy až na sklonku svého života, po těžkém dětství a po létech strávených na americké poště, kde pracoval 14 let. Celý život psal romány, povídky a básně, svému umění se však začal plně věnovat teprve ve 46 letech, kdy mu vydavatelství Black Sparrow Press nabídlo 100 dolarů měsíčně, aby se mohl věnovat jen psaní.
"Nikdy o své práci nemluvil, myslil si, že by mu to přineslo smůlu," vysvětluje Linda Lee. "Někdy se stalo, že uprostřed noci přišel s básní. Popíjel sklenku a předčítal mi ji. To se ale stávalo tak jednou za rok. Většinou nikomu nic neukazoval, všechno rovnou posílal nakladateli," pokračuje.
Bukowski poznal za svůj život mnoho žen a inspiroval se těmito zkušenostmi ve svém psaní, jehož styl byl hrubý, prostý a lehký. Jeho vdova přiznává, že odhalovat jeho intimní život v románu nebo básni bylo někdy velmi nepříjemné. "Ale tak to je, když člověk žije se spisovatelem," konstatuje. "Psal vždy o lidech, kteří jej obklopovali a s nimiž žil, o rodině, přátelích. Věděla jsem, že se jednoho dnes v jeho díle ocitnu, ale neusilovala jsem o to," říká. Ujišťuje, že se setkali jen díky jeho psaní. "Byli jsme velmi rozdílní, on byl z Kalifornie, já z východního pobřeží, měli jsme každý úplně jinou minulost. Měli jsme však stejný smysl pro humor a stejný vnitřní svět," poznamenává.
Dnes stále žije v domě, který si zařídili v pobřežním městě San Pedro na jižním předměstí Los Angeles. "Je to jako bych žila s přízrakem," povzdychne si. "Dům je stále tentýž. Nic jsem nezměnila, jeho pracovna je stále stejná jako ve chvíli jeho smrti, se šaty, které měl na sobě. Je to jako žít v muzeu, protože je tu všechno, kromě něho," dodává. "Večer vstoupím do jeho pracovny a - víte - cítím tam stále ještě Hankovu vůni."
