Velikonoce s dramatickou (knižní) tváří. Hračkář a Ženy ve třetí říši

Velikonoce jsou pro mnohé synonymem jara, malování vajíček a jiných lidových tradic. Nemusíte být věřící, abyste znali příběh, který stojí za tímto nejvýznamnějším křesťanským svátkem: oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Senzaci takového formátu pro vás bohužel připravenou nemáme, i tak si knižní novinky posledního březnového týdne vzaly na paškál řádně dramatická témata. Ostatně přesvědčte se sami.

Měla jsi vůbec někdy rodinu?

V předvečer dceřiny svatby otřese domem June Reidové ničivá exploze. Nelítostný oheň pohřbí celou její rodinu a zdrcená June utíká z místa pohromy. Ocitá se kdesi u oceánu v motelovém pokoji, stovky kilometrů od dřívějšího života. Pronásledována drásavými vzpomínkami přemítá o chybách, kterých se dopustila při výchově dcery Lolly i budování vztahu s partnerem Lukem, jež vedly k tragédi...Společně s June nechává autor promlouvat i další osoby, jichž se neštěstí dotklo. Právě díky jejich svědectvím se začne před čtenářem rozprostírat celistvý obraz skutečných událostí; ten vypovídá o síle lidství, přátelství, schopností vyrovnat se s nepřízní osudu a v neposlední řadě o tom, co skutečně znamená mít rodinu. Román amerického autora vyšel u nakladatelství Domino.

Hračkář

Adam Kulakov žije šťastně. Střední věk na něj ještě plně nedolehl, hračky z jeho továrny se prodávají po celém světě. Adam má více peněz, než je schopen utratit, miluje svou manželku i syna a vydržuje si tolik milenek, kolik jen dokáže utajit. Není ovšem jediný, kdo v rodině Kulakovových střeží osobní tajemství. Když se dědeček Arkadij roku 1944 ocitl v Osvětimi, naskytla se mu tam velmi neobvyklá příležitost...Teď, když se Arkadijův život chýlí ke konci, dělá vše pro to, aby pravda nikdy nevyšla najevo. Není to nic jednoduchého. Vzpomínky na setkání s jednou z největších zrůd lidské historie na něj totiž dotírají s nebývalou intenzitou. Právě v té době dojde k události, která může Adamův pohodlný život rozdrtit na prach a vše, co oba muži společně budovali, je nyní v nebezpečí. Společně zjišťují, že našim blízkým můžeme nejvíce ublížit právě tím, když se je snažíme před něčím uchránit. Thriller australského spisovatele vydalo nakladatelství Domino.

Co zbylo z mojí sestry

Reportérka Kate strávila ve válečné zóně posledních patnáct let. Nyní se vrací domů, ne však zcela dobrovolně - úmrtí v rodině. Pohřeb matky už nestihne, protože ji sestra nedala vědět včas. Kate to ale dvakrát nepřekvapuje, sestry nikdy neměly dobrý vztah. V rodinném domě se necítí příliš bezpečně, ze všech stran na ni doléhají hrůzné vzpomínky a v sousední zahradě navíc vídá dítě, které by tam podle všeho nemělo být. Kate začne pochybovat o svém duševním zdraví, vídá a zažívá totiž znepokojivé, podivné věci. Nemá se ani komu svěřit: její sestra stále utápí žal v alkoholu nad zmizením své dospívající dcery, k němuž došlo před několika lety, a jediný trochu nápomocný je švagr Paul. Přesto Kate propadá zoufalství. Neví už, co je skutečnost, co iluze a jak je od sebe odlišit. Dochází k jedinému poznání - něco je velmi, velmi špatně. Zbývá pouze doufat, že v sobě hlavní hrdinka nalezne dostatek sil odhalit pravdu. Knihu britské autorky vydalo nakladatelství Domino.

Ženy ve třetí říši

Po konci výmarské republiky se nacisté snažili život v Německu maskulinizovat. Ženy měly být věrnými manželkami, pilnými hospodyněmi a hlavně rodit árijské bojovníky. Přesto mnohé z nich propagovaly myšlenky vůdce, byly aktivně zapojené do politiky a zastávaly podstatné posty. Do roku 1944 byly zaměstnankyněmi gestapa, dozorkyněmi v koncentračních táborech (a svou krutostí překonávaly i mužské kolegy) a zdravotními sestrami, jež se zapojily do programu eutanazie "nevyhovujících" občanů. Jestliže mluvíme o významných postavách třetí říše, nezapomínejme na manželky a milenky nacistických pohlavárů. Často totiž hrály významnější roli, než by se na první pohled mohlo jevit. Publikace Angličana Paula Rolanda vyšla u nakladatelství Universum.