Za nejniternější a nejintimnější písemnou výpověď dramatika a bývalého českého prezidenta Václava Havla považují editoři jeho díla zápisky z vazby v roce 1977. Deníky zachycující několik měsíců jeho života následujících po zveřejnění Charty 77 byly objeveny nedávno a ve čtvrtek vycházejí jako faksimile v knize Zápisky obviněného. Vydává je Knihovna Václava Havla, která knihu představila novinářům.
O existenci útržkovitých deníků přibližujících nejbolestivější setkání Havla s represivními složkami komunistické moci neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. Deníky objevil až před dvěma lety David Dušek při pořádání pozůstalosti svého dědečka Zdeňka Urbánka, překladatele, esejisty a přítele Václava Havla.
"Čtyři měsíce v roce 1977 nejsou hrdinnou epizodou v životě Václava Havla, jsou obtížnou dobou, v níž měl pocit selhání, že v ní neobstál. Pro mě je to svědectví o klíčovém okamžiku, o přerodu člověka," uvedl dnes ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
Politické situace
Všechno se v něm střádalo, stejně jako vliv tehdejší politické situace, a teprve jako výsledek zážitku vlastního "selhání" vznikaly pozdější jeho eseje a hry z 80. let i jeho disidentství a působení buď v Chartě 77 nebo ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, řekl Žantovský. Havel cítil, že pokud má svá selhání odčinit, musí se do vězení vrátit, doplnil. To se také záhy stalo a Havel po dalších pobytech ve vazbě strávil po procesu se skupinou disidentů v roce 1979 ve vězení 3,5 roku.
Dušek našel Havlův diář při vyklízení pozůstalosti. Text je částečně psán drobounkým písmem pravděpodobně z Havlovy obavy z toho, že ve vazbě bude dlouho a nebude se mu dostávat místa pro psaní. Podle editorky aktuální knihy i Havlova díla Anny Freimannové jde o nejvíce intimní a niterné záznamy, které po sobě Havel zanechal.
Důvodem vzniku záznamů bylo psát a zaměstnat fantazii v době, kdy se člověk ocitne v cizím, neznámém a nepřátelském prostředí. Havel chtěl původně ve vazbě psát hry a navázat na svá úspěšná dramata z 60. let. Podle Freimannové je v diáři náznak faustovského tématu, který Havel později použil v Pokoušení, i jeho slavné eseje Moc bezmocných. Diáře obsahují ale i poznámky, které si běžně lidé píší na papírek, aby na ně nezapomněli - jít k zubaři, koupit sekačku, opravit zeď na zahradě - všechny ale s dovětkem: až budu na svobodě.
Text je v archivu Knihovny Václava Havla pro případné další badatele. Podle Duška v diáři zůstává ještě 30 slov nerozluštěných a v bednách po dědovi ještě mnoho materiálu, mezi nímž mohou být další Havlovy texty.
