Veškeré básnické texty Egona Bondyho, jednoho z nejznámějších představitelů českého undergroundu, přinese právě zahájené třísvazkové vydání.
Tisícistránkovou publikaci Básnické spisy I. vydává Argo a zahrnuje práce z let 1947 až 1963. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů.
Zamýšlené tři svazky nepřinesou jen Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání, říká nakladatel. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu.
Básnické dílo Egona Bondyho, gurua několika generací nonkonformní mládeže, filozofa, prozaika a básníka, shrnulo počátkem 90. let devítisvazkové vydání v Pražské imaginaci. "Na rozdíl od tohoto vydání přinášejí Bondyho Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty Egona Bondyho, tedy nejen ty, které autor v 90. letech vybral pro většinou první (a vesměs ovšem též poslední) tištěná vydání," uvádí Machovec.
Ústředním principem a hlavním smyslem Básnických spisů je podle Machovce nalezení a uvedení nejstarších textových vrstev Bondyho básnického díla. "Na jejich základě pak sledujeme případný následný vývoj jednotlivých textů," píše. Hlavním kritériem pro zařazení textů byla skutečnost, že ten který text byl v jakékoliv podobě autorem opravdu vydán, byť třeba jen v podobě strojopisu, jenž byl distribuován v úzkém okruhu autorových přátel.
V období, které pokrývá první svazek spisů, přerušil Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (1930 až 2007) studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let "zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák - po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho".
V té době se znal s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou, navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF UK, kde absolvoval v roce 1961.
