Nejslavnější dílo spisovatele Franze Werfela, který se před 125 lety narodil v Praze, se dočkalo již sedmého vydání v češtině. Román Čtyřicet dnů pojednávající o genocidě Arménů, při které přišlo před sto lety o život až 1,5 milionu lidí, vyšel česky poprvé v roce 1934, rok po německém originálu. Síla příběhu čtenáře uchvacuje dodnes.
Nových 2000 knih vydalo v září opět nakladatelství Vyšehrad, překladu se znovu ujal Hanuš Karlach. Kniha vyšla naposledy v roce 1988 rovněž ve Vyšehradu. Českým čtenářům bylo do nedávna k dispozici celkem asi 70 tisíc výtisků, sdělila Denisa Novotná, která Vyšehrad mediálně zastupuje.
Román vešel do dějin literatury 20. století. Podnětem pro jeho napsání byla pro Werfela v roce 1929 návštěva damašské továrny na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem zbědované děti arménských uprchlíků. Šlo o oběti genocidy, které se na Arménech dopustila v dubnu 1915 v tehdejší Osmanské říši turecká armáda. Příběh líčí hrdinství hloučku špatně vyzbrojených arménských sedláků, kteří dokázali čelit mnohonásobné přesile nepřátel.
Werfelův stěžejní román vyšel prvně německy v roce 1933 a byl přijat jako varovné poselství. Už před vydáním Werfel ve svých přednáškách na německých školách posluchače se zločiny seznamoval. "Za našich dnů byl téměř beze zbytku vyhlazen, vyvražděn, vyhuben jeden z nejstarších národů světa, a to nikoli ve válce s nepřítelem, nýbrž vlastními krajany. Na Arménech, prvním národě světa, který přijal křesťanství jako státní náboženství, se mladoturecký nacionalismus provinil jedním z nejšílenějších a nejhrůznějších zločinů lidských dějin," začínal tehdy přednášky.
Evropa tehdy netušila, že o pár let později bude svědkem nejstrašnější genocidy v dějinách - nacistický holokaust Židů nepřežilo na šest milionů osob. Stoupenci Adolfa Hitlera Werfelovo dílo v Německu pálili. Spisovatel musel před nacistickým nebezpečím hledat útočiště různě po Evropě, po anexi Rakouska v roce 1938 ze své vlasti emigroval. Konce druhé světové války se dožil, zemřel ale krátce po ní - v srpnu 1945 v Kalifornii. Nedlouho po válce OSN uzákonilo pojem genocida jako vrcholný zločin.
Turecký masakr v letech 1915 - 1923 nepřežily podle arménských údajů dvě třetiny z více než dvoumilionové arménské komunity žijící tehdy v Turecku. Turecko i po sto letech od masakru pojem genocida odmítá a hranice mezi oběma státy jsou uzavřené. Jako genocidu masakry uznalo dosud 22 zemí včetně Ruska, Polska, Slovenska, Kanady, Německa, Francie a Itálie. ČR vraždění jako genocidu formálně neuznala. Velká většina historiků označení arménská genocida podporuje.
Před genocidou se stačilo zachránit zhruba 600 tisíc Arménů, a to nejčastěji útěkem za hranice země. Nyní žije ve světě na 11 milionů Arménů, z nich přes tři miliony v Arménii a přes sedm milionů zejména v Rusku, USA a Francii. Patří mezi ně třeba i jednadevadesátiletý francouzský šansoniér Charles Aznavour, který se narodil v Paříži v rodině arménských uprchlíků. Současná vlna migrantů, kteří prchají zejména před válkou v Sýrii, nenechává zpěváka klidným. Francouzské úřady nedávno vyzval, aby migrantům nabídly novou existenci a mohli také osídlit poloprázdné vesnice v zemi.
