Zdeněk Svěrák: Místo máma říkám bába

Zdeněk Svěrák má letošek ve znamení oslav. V březnu zapil osmdesáté narozeniny, s Divadlem Járy Cimrmana si průběžně připomíná půlstoletí jeho existence, k oslavě Havlových nedožitých osmdesátin složil píseň Milí spoluobčané... Nyní mu vychází kniha připomínající slavné komedie dua Smoljak-Svěrák.

Je čas váš přítel, nebo nepřítel?

Čas je obojí. Pomalu, ale neúprosně nám dělá vrásky, krade vlasy a sílu, ale chválabohu je to také dobrý hojič duševních ran.

Které narozeniny pro vás byly zlomem? Kdy jste si uvědomil, že přichází stáří?

Dneska se tomu divím, ale byly to padesátiny. Ačkoli stáří ještě nepřicházelo, myslel jsem, že je za dveřmi. Všechny následující kulatiny už jsem bral s klidem a ty poslední dokonce s vděčností, že jsem se jich dožil.

Vnímáte se teď jinak než třeba před dvaceti lety?

Já na svůj věk zapomínám. Zvláště na jevišti. A v tramvaji mě nikdo nepouští sednout, takže mi věk není připomínán.

Komplikuje vám něco v poslední době život?

Můj výrobní nástroj, hlas, bývá příliš často poznamenán rýmou, takže huhlám a místo máma říkám bába jako Cimrman, když se vrátil z polárních krajů. Taky už vím, co je vyhřezlá plotýnka.

Nezvažujete někdy, že byste odešel do důchodu se vším všudy?

Kdo rád pracuje, nemá na to pomyšlení.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 14. LISTOPADU