Po dlouhé nemoci zemřel Jaroslav Erik Frič, básník, nakladatel, hudebník a organizátor kulturního života. Bylo mu 69 let. Jeho zdravotní stav se zhoršil před několika lety, kdy upadl do kómatu. Po částečném zotavení se vrátil k tvorbě i komentování veřejného života. Je držitelem Ceny města Brna a získal nominaci na cenu Magnesia Litera za blog roku 2017 i 2018.
Zprávu o Fričově smrti ráno přinesli violoncellista Josef Klíč, který se s básníkem přátelil a spolupracoval, a také vydavatel undergroundové hudby Vladimír Lábus Drápal.
Podle básníka a novináře Karla Škrabala psal Frič spolu s poezií také "nesmazatelné 'verše' kulturního dění nejenom v Brně". "Ať už tomu říkáme underground, kulturní podhoubí, nebo jakkoli jinak, je to on, koho by malíř namaloval na kapitánském můstku této fregaty. Erik poezii nejenom psal a vydával. On ji a pro ni žil," uvedl Škrabal na facebooku.
Frič se narodil 14. srpna 1949 v Horní Libině u Šumperka. Filozofickou fakultu v Brně absolvoval v roce 1974, ale nesmířený s režimem se vyučil číšníkem, vystudoval hotelovou školu a do roku 1989 pracoval po hospodách.
Od konce 60. let vydával s přáteli samizdaty a sborníky. Po sametové revoluci založil nakladatelství Votobia a brzy na to Vetus Via. Angažoval se ve prospěch menšin a národní paměti, organizoval festivaly a dlouhodobé projekty, například Potulnou akademii nebo permanentní festival Uši a Vítr.
Doma byl v prostředí klubů a festivalů poezie a hudby. Organizoval je, uváděl, vystupoval na nich se svými texty, často ve spolupráci s undergroundovými hudebníky. Snažil se mladým lidem otevírat nové kulturní obzory.
"V hospodách (kde jsem patnáct let pracoval a mnoho let tam strávil 'neprofesionálně') jsem potkal spoustu moudrých lidí, na rozdíl od politiky, kde jsem, až na několik čestných výjimek, narazil jen na převlekáře, bezcharakterní užitkovce, hrající jedinou významnou hru, a to 'malou domů'," uvedl Frič v roce 2003 pro ČTK.
V nedávném rozhovoru pro web H70 se přihlásil k jezuitskému citátu, že člověk má mít u pasu dva revolvery: víru a zdravý rozum. "To první jsme poztráceli cestou dějinami, to druhé mizí vůčihledě jakoby den za dnem," řekl tehdy Frič. Je autorem sbírek Kolotoče bílé hlasy nebo Houpací kůň šera a jiné básně. Po roce 2000 propojoval poezii s hudbou. Výbor z jeho deníkových zápisů vyšel pod hlavičkou Psáno na vodu palbou kulometnou I-IV (2013-2017).
