Člověk bez osudu
Zemřel nositel Nobelovy ceny spisovatel Kertész

Maďarský spisovatel Imre Kertész, který v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, zemřel. Podle médií to oznámil Krisztián Nyáry, ředitel umělcova nakladatelství Magvető. Kertész skonal po dlouhé nemoci ve věku 86 let.

Spisovatel ve své literární tvorbě zpracovával zkušenosti z pobytu ve dvou nacistických koncentračních táborech, které se mu poštěstilo přežít. Nobelovu cenu před 14 lety dostal za "zobrazení křehké zkušenosti jednotlivce s barbarskou svévolí historie".

Kertész se narodil v Budapešti v židovské rodině. Když mu bylo 14 let, deportovali ho do Osvětimi a potom do Buchenwaldu, odkud se vrátil v roce 1945. Po válce dokončil střední školu a po maturitě nastoupil v redakci deníku Világosság jako novinář.

Odtud ho v roce 1950 vyhodili poté, co deník převzali komunisté. Živil se psaním zábavných divadelních her a muzikálů, později i překládáním z němčiny. Po celou dobu psal své romány, novely a eseje. Jeho asi nejznámějším dílem jsou romány Člověk bez osudu a Likvidace.

Narůstající společenský tlak

Knihy maďarského spisovatele Imre Kertésze reflektují zda i v době narůstajícího společenského tlaku může jednotlivec nadále žít jako lidská individualita. Autor, jehož život poznamenal kromě války i komunistický režim, knižně debutoval právě již zmíněným románem Člověk bez osudu v roce 1975 a o 27 let později se stal držitelem Nobelovy ceny za literaturu.

Kertészovo klíčové dílo Člověk bez osudu je vyprávění židovského chlapce Gyuriho, postavené na kontrastu děsivosti života v koncentračních táborech a nezúčastněného vyprávění dospívajícího teenagera. Po návratu Gyuri zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám, spíše než pochopení a empatie jej provází lhostejnost až nepřátelství. Podle tohoto románu byl v roce 2005 natočen maďarský velkofilm.

Kertész tvrdil, že pobyt v Osvětimi pro něj byl přínosný: "V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí. Neumíte si představit jaké to je ležet v táborové nemocnici nebo zažít desetiminutovou pauzu během nepopsatelné práce. Být velmi blízko smrti je také druh štěstí. A pouhé přežití představuje největší myslitelnou svobodu."

Překlady textů 

Mezi jeho další významné tituly patří román Fiasko (1988) a zmíněná Likvidace (2003). Napsal také sbírku povídek Anglický prapor, svazek tří studií Holokaust jako kultura a sbírku próz z let 1991 až 1995 pod názvem Někdo jiný. Kromě toho Kertész také překládal literární a filozofické texty Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho, Ludwiga Wittgensteina a dalších.

Jeho knihy v četných překladech obletěly svět. Českému publiku je Kertész znám díky románu Kaddiš za nenarozené dítě v překladu Dany Gálové. Autor ho osobně představil v listopadu 1998 v Maďarském kulturním středisku v Praze. Na téma židovské literatury tehdy uvedl, že její odlišnost vnímá v "určitých jemnostech, v pocitu nebezpečí, který pochází z židovského původu". Divadelní adaptaci románu Kaddiš za nenarozené dítě uvedlo loni na svých prknech Divadlo Archa.

V roce 1992 získal Cenu George Sorose za dosavadní životní dílo a v roce 1997 obdržel lipskou knižní cenu Evropského porozumění "za odvahu a důslednost při líčení osudů deportovaných Židů" ve svých knihách. Nejvýznamnější ocenění - Nobelovu cenu za literaturu - dostal v roce 2002.

Stal se tak čtvrtým maďarským laureátem Nobelovy ceny a prvním za literaturu. Podle oficiálního zdůvodnění zvolili členové Akademie Kertésze za jeho spisovatelství, které zobrazuje "křehkou zkušenost jednotlivce proti barbarské svévoli historie". V roce 2014 převzal maďarský Řád svatého Štěpána, který je nejvyšším státním oceněním.