Se zajímavou a do detailu dotaženou myšlenkou, solidním výkonem Isabelle Huppertové v hlavní roli, ale zejména v první půli zoufale apartní a nudný: takový je soutěžní film Villa Amalia, s nímž přijela slavná francouzská herečka.
Na různých festivalech včetně karlovarského se tento typ západoevropského, nejčastěji francouzského filmu vždy znovu vrací: pohlední hrdinové, kteří nemají žádné vážné existenční potíže, si i v pokročilém věku komplikují svůj osobní život. A nejsou to romantické komedie, ale velmi vážně se tvářící dramata.
ČTĚTE TAKÉ: Hraním se zbavuji vlastní tíhy, říká slavná herečka
Ve snímku zkušeného režiséra Benoita Jacquota podle románu Pascala Quignarda hlavní hrdinka hned v úvodní scéně přistihne svého partnera (po patnácti letech stále nikoliv manžela...) při nevěře a nepravděpodobně náhodně přitom zároveň potká svého zapomenutého kamaráda z dětství.
Od té doby se uznávaná pianistka a skladatelka Ann začne chovat impulzivně a zkratovitě. Nárazově a bez slov vysvětlení se odtrhne od nevěrníka, své profese, bytu, telefonů a nakonec i Francie, aby po instinktivním putování Evropou zakotvila na italském ostrově v opuštěném domku na srázu nad mořem.
Jacquot přitom šetří slovy, namísto by ozřejmil hrdinčino (a nejen její) chování, spolehne se na melancholickou atmosféru a Huppertovou nechá trpět v dešti a několika dopravních prostředcích. Ta se zmítá mezi návaly vzteku, zoufalství a nejistoty, než se „osvobodí" a s jedinou brašnou nastoupí na cestu do neznáma. Je sice zajímavé sledovat, co všechno musí člověk v 21. století podniknout, aby mohl utéci před okolím, ale neospravedlňuje to lítostivost a zkratkovitost dlouhé části filmu.
Teprve ve druhé polovině, prosvícené atmosférou přímořského venkova, se začínáme dozvídat mnohem víc o dřívějším životě hrdinky a o traumatech, která s sebou z té doby vláčí. Tou dobou už bude ovšem pro mnoho diváků pozdě.
Statický a do sebe zahleděný snímek bez vtipu opět dokumentuje, že od triumfu Amélie z Montmartru nedodala francouzská kinematografie na karlovarský festival žádný zajímavý titul.
Foto: Karel Šanda
