Světoznámý animátor Jan Švankmajer převzal na festivalu v Karlových varech Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii. V Městském divadle mu jej předal prezident festivalu Jiří Bartoška. Scenárista, režisér a výtvarník za cenu krátce poděkoval. Podotkl, že celý život si jenom hrál a česká nebo světová kinematografie mu mohla být ukradená. „Sobeckost by se tedy podle mě neměla odměňovat. Nicméně za cenu festivalu děkuji," řekl. V krátkém rozhovoru po předání Křišťálového glóbu také prozradil detaily o chystaném novém filmu.
Těší vás vůbec ocenění, které jste dnes dostal?
To ocenění vzniká na základě určité demokratické volby, normálně se hlasuje o tom, kdo je nejlepší a kdo dostane nějakou cenu. Do umění ale demokracie nepatří, většina v umění se vždycky mýlí. Tu cenu by mohl udělovat pouze čas. Mám takovou teorii, že když už udělovat ocenění, tak sto let po vzniku díla. Pak snad by byla naděje, že bude mít nějakou objektivní hodnotu.
Z takové ceny by ale tvůrce moc neměl.
Ale za to by mohl umírat s pocitem, že jestli ji dostane, bude objektivní.
Bude mít glóbus u vás tedy vůbec nějaké čestné místo?
Já to nedostanu, to pan produkční Kalista. Má kancelář a tam má fach a tam jej dáme.
Momentálně připravujete nový film s názvem Přežít svůj život. Jaký bude?
Původně to měl být celovečerní hraný film, ale nesehnali jsme dost peněz, a tak jsem vymyslel novou techniku. Říkal jsem si, že ušetříme nějaké peníze, když to uděláme ne s herci, ale jejich fotografiemi. Myslel jsem, že ušetříme na hercích, cateringu, protože herci nejedí, na dopravě... Ale ukázalo se, že to byl falešný předpoklad. Museli jsme nakoupit spoustu počítačové techniky a najmout spoustu lidí, protože příprava pro animaci byla složitější, než jsme si představovali. I když děláme klasickou technikou a počítače používáme jen pro archivaci nafocených fází, je to i tak velmi obtížné a pracné. Předpokládali jsme, že budeme hotoví koncem srpna, ale nyní myslím, že natočené to budeme mít koncem října.
Jaké jste tentokrát zvolil téma?
Stárnoucí muž žije dvojí život, jeden ve snu a druhý v realitě, a chodí za psychoanalytičkou, která mu vysvětluje, co jeho sny znamenají. Scénář vznikl na základě toho, že se mi zdál sen a já jsem se probudil a říkal jsem si: "To vypadá jako začátek nějakého filmu." A tak jsem to dopsal. První obraz je tedy můj autentický sen.
Foto: Karel Šanda
