Režisér Lukáš Přibyl v úterý na karlovarském festivalu uvedl závěrečný díl z cyklu dokumentů Zapomenuté transporty s podtitulem Do Polska.
Když se řekne holokaust a dokument, většině lidí se vybaví vytetovaná čísla na rukou, záběry dětí v pruhovaných vězeňských uniformách v Osvětimi, Hitlerovy proslovy nebo buldozery shrnující hromady mrtvol. Nic z toho tento čtyřdílný filmový cyklus neukazuje. Jeho části rozkrývají nejrůznější "modely přežití" v extrémních podmínkách, z pohledu mužů, žen, rodin nebo jednotlivců. Lidí, deportovaných do táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku, jejichž názvy na rozdíl od Osvětimi nebo Terezína nikdo neslyšel.
Režisér a vzděláním politolog a historik Lukáš Přibyl v něm navíc dokládá zmiňované osudy a události dosud neobjevenými vizuálními materiály. Fotografiemi, které našel na půdách polských vesnic, v albech bývalých příslušníků SS a jejich milenek, nebo záběry, které vybral z devíti set hodin záznamů v oficiálních archivech.
Z několika desítek tisíc Židů z Čech a Moravy deportovaných do neznámých míst na Východě se vrátilo méně než 300 lidí. Sedmdesát ještě žijících vypátral Přibyl ve dvaceti zemích pěti kontinentů. Dokumentární cyklus Zapomenuté transporty, který vznikl ze 400 hodin filmového záznamu, předložil Přibyl divákům po deseti letech práce.
Vyprávění o osamělosti
Dokument o východním Polsku se soustředí na psychiku lidí na útěku, kteří se museli pořád skrývat, neustále předstírat, ze dne na den měnit identitu. Zapomenuté transporty do Polska jsou tak vyprávěním o osamělosti a identitě jednotlivců, zatímco Lotyšsko je příběhem rodin, Estonsko žen a Bělorusko mužů. Jednotlivé dokumenty série jsou koncipovány tak, aby mohly být promítány nezávisle na ostatních, společně však vytvářejí celek.
Cyklus vznikl v koprodukci režisérovy společnosti s firmou Total HelpArt Ondřeje Trojana. "Na začátku stála snaha zjistit, co se stalo s mojí rodinou a kam odešel děda, kterého deportovali už v říjnu 1939, hned na začátku války. V odborné literatuře ale nebylo prakticky nic," vysvětlil Přibyl, jak přišel na myšlenku natočit tento projekt. Začal pátrat a uvědomil si, že míst, kam byli odvezeni čeští Židé a o kterých se vůbec nic neví, je daleko víc. Sbíral informace a setkal se s prvními lidmi, kteří ty "zapomenuté" tábory přežili. "Pak jsem si řekl, že bych měl zachytit nejen slova těch lidí, ale i tváře, gesta, tón jejich řeči, jakými způsoby se s tím vším vyrovnávali a jak na to vzpomínají. Tu jejich sílu, optimismus a úžasný smysl pro humor," dodal Přibyl.
Jednotlivé díly získaly řadu ocenění včetně ceny Českého filmového a televizního svazu, Českého literárního fondu, zvláštní ceny poroty v cenách Pavla Kouteckého na festivalu Academia Film Olomouc a byly uvedeny na řadě přehlídek v zahraničí.
Foto: Robert Zlatohlávek, tha.cz
