Zklamání. Formanův film je jen náhražka opery

Jednou z ohlašovaných událostí prvních dní karlovarského festivalu měla být světová premiéra dokumentu Dobře placená procházka, který zaznamenává stejnojmenné operní představení v Národním divadle.

Možná i proto někteří diváci mohou očekávat cosi více než pouhý záznam - a v takovém případě budou zklamáni. Forman očividně neměl větší ambice, než co nejpřesněji (a pokud možno vizuálně atraktivně) zachytit divadelní provedení svého a Suchého „kusu".

ČTĚTE TAKÉ: Režisér Forman sní o tramvaji v Čáslavi 

Záznam je to špičkový, podpořený efektní kamerou Jana Malíře, která zpočátku pastelovými barvami sugeruje česká šedesátá léta, aby s příjezdem „tetičky z Liverpoolu" zahýřila barvami, a precizním střihem patrně naší nejlepší střihačky dokumentů Toničky Jankové. Jako dokument ovšem Dobře placená procházka příliš neobstojí, na to je příliš konvenční, podřízená divadlu.

Přitom zároveň mnohé scénické vtipy a nápady filmová verze otupuje. Všelijaké pyrotechnické efekty, zadní projekci a hlavně překvapivý příchod ženského sboru přímo z hlediště, kde jsou zpěvačky rozesety mezi diváky, nic z toho Forman jako dokumentarista nebyl schopen dostatečně „prodat".

Šlo-li to vůbec - koneckonců jsou to triky, které ohromí právě jen při osobní přítomnosti v divadle. Navíc oproti divadelnímu zážitku je toho ve snímku málo navíc: poťouchlé prostřižení na Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera, když jedna z postav zpívá o tom, že by potřebovala najít nějakého ňoumu, zrychlení tempa střihem a jedna zhruba třívteřinová animace.

FOTOGALERIE ZE ZAHÁJENÍ FESTIVALU ZDE.

Forman sám již předem v rozhovorech upozorňoval, že filmová Dobře placená procházka není ničím převratným, že jejím prostřednictvím chtěl půlstoletí staré semaforské jazzové opeře vrátit její komorní ráz: „Aby bylo hercům vidět do obličeje." To se daří nejlépe v Uliho opilecké scéně, kde nejspíše zapomeneme, že sledujeme divadlo. Jinak není k návratu ke komornímu pojetí žádný zvláštní důvod, protože herci stejně hrají více pro velké auditorium, než pro kamery.

S Dobře placenou procházkou je to stejné, jako s většinou jiných záznamů divadelních představení. Jejich výhoda tkví v tom, že si je můžeme pustit kdykoliv a obdivovat se skvělým výkonům herců i orchestru. Ale oproti přímému zážitku je to jen náhražka.

Ukázka z filmu Dobře placená procházka

Foto: Karel Šanda, kviff.com