Herec, který na dlouho uvízl ve škatulce lamačů ženských srdcí, teď volný čas věnuje rodině. Ve filmu se přehrál do charakterních rolí, na jevišti exceluje v severských komediích. A stále víc se podobá bratru Vladimírovi, od jehož smrti v létě uplynuly dva roky.
Dá se hrát v kocovině?
Dá. Ale bolí to. A taky pod vlivem alkoholu to - samozřejmě jenom na zkoušce - jde. Brácha si dokonce dával do smlouvy, že na jednu z generálek přijde v podnapilém stavu. To se totiž člověk úplně uvolní, padnou zábrany, jste přístupnější nejrůznějším nápadům, dáte tam něco, co by vás za střízliva nenapadlo. Ale jak říkám, mluvíme o zkoušce, na představení by si nikdo netroufl přijít opilý, to je jasné.
Vy, koukám, docela dost kouříte, jak to máte s dalšími závislostmi?
No, je to fakt, kouřím hodně. Tohle povolání je fajn, když jste v akci, ale k herectví bohužel patří sedmdesát procent různého čekání a prostojů, kdy nezbývá, než klábosit s kolegy - a to k tomu cigáru vybízí. Herectví jsou velký nervy a cigára v tom pomáhají. Když jsem dvakrát v životě zkoušel přestat, tak jsem začal okamžitě přibírat, což se mi v povolání nehodí. Takže kouřím dál...
A alkohol?
Jak to myslíte?
No, třeba jestli pijete každý den.
Nemusím, ale asi jo, asi piju každý den. Když přijedu po představení domů, dám si rád dvojku červeného. Přes den piju pivo, ale moje tělo neskutečně rychle spaluje. Mám tester a i když během "Ředitele" v rámci role vypiju tři desítky, nenadýchám vůbec nic.
Ptám se taky kvůli vašemu bratru Vladimírovi, který bojoval s alkoholovou závislostí.
Moment. Brácha nikdy se závislostí nebojoval. On nebyl závislej, jen pil. Vědomě a kontrolovaně. Kdyby chtěl, mohl přestat, byl pánem situace, ale prostě nechtěl. Nicméně nikdy nebyl alkoholik, to byl výmysl bulvárních novinářů. Nikdy se kvůli němu nerušilo představení nebo natáčení.
Takže sebedestruktivní sklony?
Byl těžkej introvert. Měl strach z lidí, odborně se tomu říká sociální fóbie a ač to zní paradoxně, je to velmi rozšířené onemocnění v herecké branži. Kde kdo do sebe sype prášky. A protože se u nás v rodině nikdy na prášky nevěřilo, brácha nacházel pomoc v alkoholu. Herectví je strašně zodpovědné povolání, s tím pocitem, že nesmíte zklamat, jsou spojené obrovské nervy. A když už se jednou dostanete na určitou pozici, zuby nehty té laťky držíte. A alkohol pomáhá otupit ten šílenej stres.
Jak ty nervy prožíváte vy?
Ono se to mění. V mládí máte víceméně všechno na háku, stres je minimální. A když se dostanete na určitou pozici, začínáte si uvědomovat, že nesmíte zklamat. Ve stáří přijde strach z vypadávání textů, z úbytku fyzických sil. Není to tak, že by se člověk se zkušenostmi stresu zbavoval, spíš naopak. To vám potvrdí i velcí divadelní bardi.
* Co si myslí o feminismu?
* Kdy mu nejvíc chybí bratr Vladimír?
* Proč už nechodí na večírky?
* Existují podle něj typické mužské vlastnosti?
* A co nejvíc miluje na své ženě Zuzaně?
Na tyto a další otázky najdete odpověď v novém čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 3. září.
