Není těžké nesnášet určité kapely, zvlášť mají-li tyto velmi agilní PR pracovníky, kteří rozesílají podobně neuvěřitelné e-maily, jaký přišel nedávno z tábora kapely Mandrage. Tahle šílenost by si zasloužila ocitovat celá, na což ale není místo.
Takže pro lepší představu snad jen něco největších špeků. Hned zkraje se dozvíme, že jde o "úřadující skupinu roku", která se po letech průměrného úspěchu a průměrné slávy "stala nadprůměrnou a v posledních měsících je dokonce měřítkem úspěchu samého". Takže pokud tomu dobře rozumím, nejste-li úspěšní jako Mandrage, neznamenáte nic? Pozoruhodné. Další perle v onom mailu už, přiznám se, ve své prostotě vůbec nerozumím: "Udělení Andělského titulu bylo pro hudební odborníky očekávaným certifikátem cílevědomosti a poprockové poctivosti." Zřejmě to má co dělat s tím, že když budete dostatečně otrlí na to, abyste skládali vlezlé odrhovačky na první dobrou, dostanete Anděla. Dobře vám tak.
Dále v e-mailu přišel na přetřes hit Šrouby a matice. Přiznám se, že jsem tuhle záležitost slyšel jednou na půl ucha, ale v textu se zpívá cosi o osahávání děvčat a prdění do vany. Jsou ale tací, kteří právě na tohle slyší, neboť třináctiletá Kamila si kvůli téhle skladbě vystála dvouhodinovou frontu a prohlásila, že "je to úplný seznam toho, co chtějí holky slyšet".
A abych tento lament dovedl do konce, dovolím si ještě jednou ocitovat z PR mailu: "Znamená to tedy, že vzorec hudebního úspěchu je opravdu v trpělivosti a pracovitosti?". Nikoliv, je v tom, že skládáte něco, na co slyší třináctiletá děvčátka. Ale to už ostatně věděl například pan doktor František Janeček.
