Jak Češi <span>našli Číňany</span>

Kultura
7. 10. 2007 12:00
dokument
dokument

dokumentV mnoha ohledech pozoruhodný celovečerní snímek Lucie Králové byl zpočátku míněn jako jistý druh konceptuálního dokumentu. V závěru se z něj stává dojemná reality show.

Vše začalo nálezem kufru ve Švédsku: český brigádník Ladislav Jelínek ho objevil vybraný a zahozený v kontejneru na nechvalně proslulém göteborském sídlišti. Uvnitř byly jen negativy: zato 22 s celkem 756 fotografiemi, na nichž šestičlenná skupinka asijských turistů pózuje před přírodními i architektonickými zajímavostmi Skandinávie. Tou dobou dokumentaristka Lucie Králová přemýšlí o tom, že by natočila cosi o masové turistice a jejím nutkavém zaznamenávání prostřednictvím fotoaparátů a videokamer.

Stopy a indicie

Královou proslavil už absolventský půlhodinový dokument Zlopověstné dítě (2003) o mladíkovi, který si doma staví věrný model koncentračního tábora, ceny na domácích festivalech získala i za Prodáno (2005) a Děti z Hartmanic (2005). Fotografie Asiatů byly pro podobný nápad ideálním východiskem: šestice se fotografovala velmi pečlivě a systematicky. Každého jednotlivě v daném místě, pak ještě celou skupinu, to vše opakovaně, a to i na nepravděpodobných místech – na fádní silnici či louce plné rozkvetlých pampelišek. Postupně však Královou stále více strhává „detektivní“ pátrání: nelze náhodou autory a protagonisty snímků v „globální vesnici“ nějak nalézt?

Králová se nejprve snaží rozluštit, co jsou vůbec Asiaté zač: vyptává se Číňanů, Korejců, Vietnamců či Japonců žijících v ČR, sinologů a podle jejich fyziognomie, způsobu oblékání i toho, jak se tváří do objektivu (nijak zvlášť se neusmívají) skládá obrázek čínských vládních nebo provinčních úředníků pravděpodobně ze severu miliardové země. Využívá pomoci soukromého detektiva i kartářky, vydává se na místa, kde byly záběry pořízeny, i za německými turisty, kteří se spolu s Číňany nechali vyfotografovat.

Televizní dojetí

 Kromě trochu nepochopitelné posedlosti a systematičnosti, s jakou byly snímky pořízeny, ji zajímají i motivace cesty, vztahy mezi jednotlivými členy skupinky, případně i to, zda nejde o špionáž (jak napadá soukromého detektiva) anebo o soukromou výpravu v rámci služební cesty, která by před čínskými úřady měla zůstat utajena. Králová tuší, že najít autory bude asi nemožné, a tak si všímá detailů, které by (a diváci s ní) při povrchním prohlížení přehlédli: a je to stejně zábavné a napínavé, jako když objeví nějakého svědka „ztracené dovolené“. Asi jako je v dobré detektivce napínavé i zdánlivě nedramatické nacházení stop, i když třeba k odhalení tajemství přímo nevedou.

Film se láme zhruba ve druhé třetině: Králová a její štáb se snažili kontaktovat čínská média, dlouho bezvýsledně. Teprve ve chvíli, kdy byl film z větší části sestříhaný a připravovaný pro premiéru na loňském festivalu dokumentů v Jihlavě (nakonec se tam promítala hrubá verze, o něco delší než ta, která je od minulého týdne k vidění v kinech), na jednu z mnoha výzev odpověděla čínská televize CCTV. Příběh Číňany zaujal, ba dojal, a rádi by český štáb pozvali do svého masově sledovaného pořadu. Dochází k nečekanému kolotoči, který vrcholí setkáním českých dokumentaristů s turisty z fotografií – za vytrvalé přítomnosti čínských televizních kamer.

V prvním plánu tím film získává famózní, divácky vděčnou pointu, podtrženou komickým (ale pamětníkům normalizační éry nebezpečně povědomým) vystupováním čínských televizních moderátorů i dotyčných turistů, kteří jsou skutečně poměrně vysokými úředníky státní i provinční administrativy. Ti velmi zdvořile, ale poněkud koženě zdůrazňují, jak je úžasné, že se všichni našli, jak se tím sbližují národ český a čínský a vůbec jak je krásně a dobře na světě, když se lidé přes celou zeměkouli hledají kvůli ztraceným fotografiím. Dojetí na způsob Pošty pro tebe s mezinárodním, zde snad spíše internacionálním přesahem.

Tvůrci hosty

Králová a její štáb se tím z tvůrců proměňují v objekty. V Číně vystupují již jen jako bezmocní hosté, postrkovaní televizí i úřady od jedné návštěvy ke druhé, od úředníkovy kanceláře (mimochodem nepřirozeně prázdné) přes lidovou jídelnu až do historizujícího lunaparku. Dovědí se sice, co který z úředníků vykonává, ale už nikoli jejich postavení v době cesty a už vůbec ne její okolnosti; nanejvýš dojde k tomu, že Číňané naaranžováni před televizními kamerami prohlížejí snímky a „radostně“ vzpomínají, jaké to tam tehdy bylo, a podivují se důslednosti a obětavosti českého štábu, který se nechal zachytit na identických místech. Kdo čeká nějaké vyprávění o celé cestě, rozluštění záhady (zde spíše přiblížení pozadí) do detailů, jak tomu bývá ve správné detektivce, musí být trochu zklamán. Nedojde ani k náznaku vysvětlení, cesta, po které předtím dokument hodinu pátral, je náhle nepodstatnou minulostí, důležitější je družba mezi národy. Úplně odpadá původní koncept zkoumání masové turistiky, která má zvláště v komunistické Číně svéráznou podobu. Těžko soudit, zda měla Králová v Číně vůbec možnost se na to všechno zeptat. Nezaskočila ji ohromná mediální pozornost čínské strany? Náhle nebyla dostatečně pohotová a zdravě drzá – což jsou vlastnosti, které předtím několikrát prokázala. Jako by příjezdem do Číny začal jiný film – televizní reality show s prvky propagandy i kýče, jehož je autorkou sotva z poloviny.

Pro celkové vyznění filmu to není naštěstí nijak fatální. Jeho kvality výmluvně ocenil letošní karlovarský festival (Ztracená dovolená vyhrála mezinárodní soutěž dokumentů), následná recenze v americkém časopise Variety a také pozvánky na další evropské festivaly. Jen zkoumavější divák má navzdory čínskému happy endu dojem, že by toho chtěl přece jen vědět o něco více.

Foto: Ztracená dovolená

Další čtení

Nový provozovatel zahájí zkušební provoz letního kina v Olomouci

Kultura
9. 5. 2025

Zemřel Jiří Bartoška

Kultura
8. 5. 2025
ilustrační foto

Šumperk bude hostit gastrofestival Menu světa, nabídne pokrmy pěti kontinentů

Kultura
8. 5. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ