Patrně se shodneme na tom, že demokracie odporuje přirozenosti. V žádném jiném živočišném druhu ji, pokud je vědeckému světu známo, nenajdeme. Nepěstují ji mravenci, mloci ani bakterie, nevíme nic o volbách mezi vrabci, neexistuje mezi hlodavci ani rybami.
U druhů, které se nám podobají nejvíce, například paviáni nebo makakové, vládne jednoznačně právo silnějšího, nesmlouvavý diktát vůdčího samce prosazovaný zcela nedemokraticky: agresivní mimikou, plivanci, pachem, prostým násilím. Změna na vůdčích místech se děje vždy násilně, zestárlý a přemožený vůdce šimpanzů je rád, když střídání na vůdčí pozici vůbec přežije, nezřídka bývá bez milosti popraven, u některých tlup potupně sežrán. Ve zvířecí říši tedy nic jako vládu lidu (zvěře) nenajdeme, odtamtud demokratická pravidla vyvozovat nemůžeme.
Shodneme se určitě i na tom, že demokracie není přirozená ani mezi lidmi, zvláště když jsou sami. Též malé skupiny, kde je člověku obvykle nejlépe, se bez ní obejdou. Jsme-li zcela sami a jdeme třeba po ulici, nemyslíme demokraticky na to, zda i ostatní mají dobrou cestu, ale především na to, abychom nezakopli a došli tam, kam chceme. Myšlenky zcela osobní, ba egoistické ovládají naši mysl po většinu času, mnohé z nich jsou rázu tělesného a pudového. Například puzení pohlavní je nepochybně více spojeno s přirozeností než s demokracií, neb při pozorování zvěře brzy nabudeme dojmu, že jí o mnoho jiného ani snad nejde. S demokratickým duchem bychom se pravděpodobně nikdy nerozmnožili, ani bychom se o to neměli pokoušet.
Shodneme se možná i na tom, že demokracie nám byla kdysi vnucena a námi přijata ne sice přímo proti naší vůli, ale hlavně jaksi z důvodů konvenčních, zvyklostních, prostě to nešlo odmítnout. Tak se to ostatně stalo skoro všude s výjimkou Athén, kde už ji měli kdysi dávno, neboť ji údajně vymysleli sami, protože se do té doby vždycky na náměstí porvali, což jim ubíralo příliš sil a času.
Snad se i shodneme na tom, že být mravenec, včela či rybí potěr má své výhody. Autor sloupku tráví v poslední době mnoho času sledováním mravenců, kteří se mu rozmnožili v kuchyni. Obdivuji jejich spořádanost, disciplinovanost, houževnatost, s jakou společně překonávají nastražené překážky, třeba louži vody na cestě. Jakási tajemná společná vazba je spojuje a vede k cíli, jehož logika není pozorovateli vždy zřejmá. Oni, vedeni kolektivním rozumem, však bezpochyby mají jasno. Před pár dny jsem měl pocit, že se mezi nimi utvořily frakce, jakási levice a pravice, váhavý střed. Jedni šli po cukru, jiní pochodovali kamsi do škvíry, sem tam mi nějaký individualista vlezl za košili. Začal jsem mít o ně i o sobe strach. Shodněme se, že právem.
