Dadaistický umělec Kurt Schwitters skládal své nejslavnější zvukové dílo Ursonate na norském ostrově Hjertöya. Tamní volně žijící špačci, naslouchající jeho skladatelskému úsilí, se neustálým opakováním skladbu naučili a po generace ji automaticky předávali svým potomkům. Nakonec z toho byl soud kvůli neplacení autorských poplatků. Debatu o tom, zda ptačí schopnost imitovat nejrůznější zvuky může mít i nechtěné právní důsledky, chystá na úterý pražský Goethův institut.
Hostem bude německý výtvarník, hudebník a spisovatel Wolfgang Müller, který právě před několika lety uvedl v Berlíně výstavu, jejíž součástí byly nahrávky špaččího zpěvu z ostrova Hjertöya. V roce 2000 se ale nakladatelství Gustav Kiepenheuer Bühnenvertriebs, které vlastní práva k dílu Ursonate, proti této výstavě ohradilo žalobou. Špaččí zpěv vnímalo jako nedovolenou hudební produkci slavného díla a domáhalo se zaplacení autorských poplatků.
Müllerovo poukázání na to, že bylo obtížné přesvědčit špačky, aby s recitací autorsky chráněného zvukového materiálu přestali, vedlo nakonec k zamítnutí žaloby. Institut Maxe Plancka pro duševní vlastnictví rozhodl, že vzhledem k tomu, že dotyčné nahrávky jsou nahrávkami přírodních zvuků, nejde o porušení autorských práv.
Právní otázky, jak řešit obecné případy, kdy zástupci fauny reprodukují umělecká díla, však tématem do debaty zůstávají. "My se nyní za účasti ornitologů, zoologů a právě Wolfganga Müllera chceme bavit o tom, co vše se špačci vlastně mohou naučit, jakou mají paměť a zda je vůbec možné žalovat zvíře za to, že neplatí autorské poplatky," uvedl Jakob Ráček z pražského Goethe-Institutu. Debata se koná v rámci výstavy Špačkové z ostrova Hjertöya zpívají Kurta Schwitterse, která potrvá do konce listopadu.
