Po létech kritizování České televize jsem to nečekala, ale stalo se to nutností: musím se poprvé v životě generálního ředitele ČT Jiřího Janečka zastat.
V médiích se zvedla jakási vlna nevole nad tím, že Jiří Janeček oznámil záměr zveřejňovat na webu výrobní náklady pořadů a honoráře umělců, s nimiž Česká televize spolupracuje. Dokumentarista Břetislav Rychlík tento záměr přirovnal k jednání někdejšího komunistického generálního tajemníka Miloše Jakeše.
Je to ale přirovnání, které pokulhává - a hlavně: Jiří Janeček jím konečně udělal alespoň krůček k větší transparentnosti České televize. Ano, poněkud neobratně jej spojil s aktuální peticí zmíněných umělců proti situaci České televize. Ta petice má přitom v mnohém pravdu a hlasy volající po zlepšení neudržitelné situace České televize jsou rozhodně na místě. Ale Janeček aktuálním vyjádřením osvědčil, že možná přece jen má odvahu tnout do veřejnoprávního pekla.
Českou společnost a politiku do řady problémů přivedl právě nedostatek transparentnosti. Neprůhledné, a tak pro korupci či kamarádíčkování přímo stvořené prostředí má i Česká televize. Zakázky na výrobu pořadů tu dostávají stále stejní lidé, a to nikoliv kvůli svým schopnostem, ale spíš kvůli tomu, že znají mocné lidi uvnitř ČT.
Mladí a nadějní tvůrci mají utrum, to už si tu nějaký ten pětimiliontý pořad natočí Dušan Klein či Zdeněk Zelenka. Televize s nimi pak bude lámat divácké rekordy, že by jimi ale plnila funkci televize veřejné služby, se říci nedá.
Diváci, tedy poplatníci koncesionářských poplatků mají právo vědět, na co jsou jejich peníze vynakládány. Není nic špatného na touze vědět, na kolik si režiséři či herci přijdou za natáčecí den. A proč bychom neměli vědět, jaký honorář Jiřina Bohdalová dostala za hrůzný detektivní cyklus Ach, ty vraždy!?
U slabších povah to může způsobit závistnou nenávist, daná problematika se tím ale odmytizuje a to rozhodně není na škodu, stejně jako fakt, že zpřístupnění těchto údajů zabrání některé tvůrce či herce finančně zvýhodňovat nad jinými. Nehledě na to, že třeba pak i Jiřímu Janečkovi dojde, že zadávat desítky zakázek ročně stále stejným tvůrcům je přece jen poněkud nehorázné.
