Hip hop
Rapper Marpo naučil dvanáctitisícový dav poslouchat tvrdé kytary

Prozatímní vrchol kariéry prezentoval rapper Marpo jako hiphopový koncert, u tohoto žánru ale nezůstal. Před poblázněným publikem vystoupil s Lenny i bývalými kolegy z Chinaski, koncertem ale hlavně stvrdil vlastní kult. V O2 Areně nenechal nic náhodě, přesto se koncert neobešel bez chyby.

Večer začal pověstným klidem před bouří. Marpo, vlastním jménem Otakar Petřina mladší, při první písni vyšel mezi diváky a na cestě po několik desítek dlouhé rampě ho doprovázel jen kytarista. "Řekl mi hraj a tak jsem hrál, na život na smrt, vše tomu dal," otevřel koncert skladbou Demons stejně jako šesté a aktuálního album Dead Man Walking, které tvořilo základ celého večera. Pak spadla opona a zažehly první plameny. K čistě hiphopovému koncertu měla show daleko, i proto se ale Marpovi podařilo prodat dvanáct tisíc lístků a největší koncertní halu v České republice naplnit.

Pokud fanoušci hip hopu patří mezi ty vděčné, Marpovi se za téměř dvacetiletou kariéru podařilo vychovat naprosto oddané publikum. Jeho část přišla do Vysočan v organizovaném a několikatisícovém původu pod černobílými vlajkami, v hale bylo takřka nemožné narazit na člověka, který by na sobě neměl triko, košili nebo alespoň čelenku s logem TroubleGangu. Může se to zdát "pouze" jako dobrý marketing, pro průběh koncertu byl tento fakt nicméně naprosto zásadní - publiku bylo víceméně jedno, co se děje na pódiu, v energické extázi bylo pořád. Lidé cítili, že jsou součástí velké události a přelomového koncertu českého hip hopu, což jim Marpo ostatně často připomínal při slovech díků.

To ale neznamená, že se hlavní hvězda večera nemusela snažit. Show měla propracovanou dramaturgii a řemen motoru spadl jen málokdy. Především když vypadával signál mikrofonů nebo zvukař bojoval s akustikou haly. Dobře nepůsobil ani zpomalený přenos živých kamer na velké velké obrazovky nad pódiem. Hudebníci měli danou choreografii a do publika se vydávali v nacvičených formacích, které korespondovaly s výbuchy pyrotechniky a postkapitalistickými vizualizacemi. Marpo sestavil početnou živou kapelu, přestože většina zvuků (včetně některých zpěvů) běžela z předtáček a muzikanti je hrou často jen zvýrazňovali. Když si Petřina sedl za bicí, ukázal, že nemusí vždy stát jen v první linii a dal prostor i ostatním, především dvojici raperů Wohnout a IronKap.

Mezi slabší momenty patřila eurodanceová skladba Zvedám, jíž sice Marpo s Wohnoutem vydali v roce 2012 v nadsázce, vyrýsovaní a polonazí mladíci v publiku ji ale očividně berou ve vší vážností. Pohled do rozvířeného hlediště byl přesto impozantní. Masa lidí se chvíli co chvíli trhala, aby vzniknuvší mezery zaplnila změť upocených těl, které do sebe hlava nehlava narážely při refrénech. Pogo bývalo výsadou punkových koncertů, na hiphopových koncertech se tento kolektivní tanec ale vyskytuje už několik let běžně.

Nejvýraznější rekvizitou byla kopie sochy svobody, "amerických" momentů měla show více - ať už to byla píseň Emma, která zazněla naživo vůbec poprvé a Marpo ji odzpíval s dcerou v náručí, nebo proslovy o plnění snů, jimž se dříve každý jen smál. Amerikou byla cítit i hudební produkce. Marpo hiphopovému davu servíroval tvrdou kytarovou hudbu, jež často připomínala nejlepší léta nu metalu (případně rapmetalu) a kapely jako Linkin Park, Limp Bizkit nebo Rage Against the Machine.

Menší dávkou testosteronu oplývaly skladby z poslední desky, když Marpo do potemnělé haly hrál a zpíval pouze s akustickou kytarou. V písničkovém materiálu se odrazila jeho zkušenost s Chinaski ale i odkaz otce Otakara Petřiny, který zemřel před třemi lety. Otakara Petřina mladší se snaží hudbu chápat jako celek a nikoliv jen v hranicích jednoho žánru, jak tomu u raperů bývá. V takovém duchu vyzněla poslední deska Dead Man Walking stejně jako okázalá show v O₂ Areně.

Marpo na české hiphopové scéně vždy platil za solitéra. Ať už proto, že téměř deset let hrál na bicí v Chinaski nebo pro touhu spolupracovat spíš s kolegy ze zahraničí (především z USA) než s těmi tuzemskými. Drtivá většina rapperů by své jméno s kapelou typu Chinaski nespojila ani za řetěz z ryzího zlata, Otakar Petřina mladší to neježe ustál, ale rozšířil si díky tomu vlastní obzory a pravděpodobně i fanouškovskou základnu. Na jednu píseň navíc pozval bývalé kolegy z kapely, která na konci minulého roku prošla zásadní personální proměnou.

Právě přístup sebevědomého samorosta a chuť dělat si věci po svém ho dovedla až do "Marpoarény," která je dosavadním vrcholem jeho cesty. Impozantní byl především přídavek, ke kterému se Marpo sympaticky nenechal dlouho přemlouvat - ve finále jeho rap doprovázela Lenny na bílé piano umístěné doprostřed pódia. Se zpěvačkou předvedl i duet Kruh. Publikum uhranul nejen hudební produkcí, ale především úspěchem, který koncert v O₂ Areně pro mladého sólového umělce znamená. TroubleGang není jen kapela, podle Marpa je to celý realizační a v neposlední řadě i všichni fanoušci. Ti na koncert budou pamatovat dlouho. Pokud nejste v TroubleGangu, chápat tuhle chemii je mnohem těžší.

Marpo & TroubleGang

19. 5. 2018

O2 Arena, Praha