Božena Němcová: Korespondence III
15.01.2007 13:55
Nakladatelství Lidové noviny, 621 stran
Po svazcích shromažďujících dopisy psané Boženou Němcovou (a záslužně také všechny dostupné listy adresované jí) v letech 1844 až 1852 a 1853 až 1856 (vydáno 2003 a 2004) přichází třetí, předposlední svazek: korespondence z let 1857 až 1858. O velkorysý projekt pečuje čtveřice mladých žen a mužů pod vedením Lucie Saicové-Římalové, zaštítěna univerzitní profesorkou Jaroslavou Janáčkovou.
Takto pečlivě připravená edice, vysvětlující (tentokrát na více než 150 stranách) jména dnes už málo známá či docela neznámá a narážky po století a půl sotva srozumitelné, je nad všechny životopisy a hlubokomyslné interpretace. Jde o skvělý „sběrný dokument“, podávající názorný obraz české společnosti v dobách, jež nejsou tak odlehlé, jak si v zahleděnosti do vlastní přítomnosti obvykle myslíme. Dopisy tu stojí jako svědectví osobní tragédie velké osobnosti přerůstající a předbíhající okolí: Němcová se postupně ocitá v pasti manželské trýzně, doléhající choroby a hmotné nouze. To vše nás samozřejmě opakovaně dojímá, a přece se občas i zasmějeme, například když čteme názor autorky Babičky na Gogolova Revizora (osm let před českou premiérou): „...ale pro naše obecenstvo to není, to je psáno pro petrohradské činovníky, jejích (sic!) šlechtu a lid“. Inu...
Autor: Jaromír Slomek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.