Pět spisovatelů, kteří píší v „malých“ evropských jazycích, se sešlo při psaní knihy pro děti. Pod názvem Konec kouzelného talismanu vyšla minulý týden česky.
Vše inicioval Katalánský ústav písemnictví v Barceloně, který v roce 2002 vytipoval a oslovil pět autorů: Mennu Elfynovou z Walesu, Gabriela Rosenstocka z Irska, Tapani Bagga z Finska, Češku Ivu Procházkovou a pochopitelně Katalánce Miquela Desclota. Záměrem bylo, aby si děti uvědomily, jak rozdílné země a jazyky na evropském kontinentu existují - a také v nich probudit zájem o ně.
„Zadání znělo deset kapitol, každý měl napsat dvě,“ vzpomíná Iva Procházková. „Rozlosovali jsme pořadí, každý napsal jednu kapitolu, a pak jsme se sešli v Barceloně, abychom příběh dokončili. Na místě jsme se dohodli na syžetu druhé poloviny knihy a potom to každý zpracoval v další kapitole.“ Los tak rozhodl o tom, že úvod vytvoří Tapani Bagga a hrdiny příběhu budou finské děti: čtrnáctiletá Anna a desetiletý Niko. Od laponské babičky získají zvláštní talisman, který jim plní „nemateriální“ přání a záhy je přenese do Pyrenejí, pak do Irska, Prahy a Walesu, ale také třeba do vesnice v Indii.
Kniha je naštěstí osvětová jen mírně, zvláště v první polovině, kde se někteří autoři (nejvíce Ir) snaží představit své národní symboly. V druhé půli se vyprávění spíše zaměřuje na proměnu povahy dívky v počínající pubertě: zatímco před začátkem dobrodružství ji nejvíc ze všeho zajímá úroveň a značka telefonu nebo hodinek (zásadně Swatch!), v průběhu putování různými kulturami postupně začíná chápat, že jsou podstatnější jiné věci. Například soudržnost rodiny, přátelství, pomáhání si navzájem, dodržování daných slibů. Ale i to je vylíčeno nenásilně a zábavně. Výsledku pomohlo, že Iva Procházková do češtiny knihu nepřeložila doslova, ale převyprávěla - čímž text získal jednotný styl. Konec kouzelného talismanu již vyšel v Irsku, na vydání v zemích ostatních podílejících se autorů prozatím čeká.
