Divadlo v 7 a půl, Brno, Kabinet múz
Brněnské Divadlo v 7 a půl je mladé, odpovědné a dojemné. Tamní režisér Františčák a dramaturgyně Borůvková připravili výjevy ze života Jana Palacha, které jsou určeny především mládeži k dovzdělání, ale neuškodí ani odrostlejším. Na Palachovi je nezajímá ani tak dramatické finále - to je inscenováno jen symbolicky: všichni(?) přece vědí, co se stane -, zajímá je „obyčejnost“, všednost Janovy cesty k výjimečné oběti. Scény z Jeníkova mládí jsou inscenovány s betlémskou prostotou až na pokraji parodičnosti: vidíme starostlivou a pěknou matku, jež sklání hlavu únavou na stůl; trochu střeleného otce, jenž malému Jendovi názorně předvede vzplanutí Husovy mučednické hranice; bratra vypravěče, který byl Janovi vždy poblíž.
Chudý pokojík ve Všetatech, každodenní starost, břicho bolící ze špatného družstevního guláše, únava prostého a čestného života, poslední evangelické útočiště v bídných Čechách. Druhá část evokuje Janův příchod do Prahy za studiemi: nenápadný slušný mladík uprostřed chudé studentské bohémy. Nic výjimečného na něm není, snad jen dojemná mládenecká věrnost nemocné dívce. Dějiny jsou do hry vpuštěny jen nenápadně, dobu i jejího ducha dobře evokují Indií střihnuté písně Beatles. Skromným symbolem jsou sirky, jež občas vzplanou. Jana Palacha hraje dvacetiletý herec Václav Hanzl a jeho zjev i výraz obsáhne polohy dětské i mládenecké. Předností představení je jeho snesitelná délka: zhruba hodina.
