Přeložila Gita Zbavitelová, Kalich, 266 stran
Zpočátku to vypadá jako vlastní životopis navazující na Kus života, brzy se však ukáže, že kniha z roku 1980 je spíše nesouvislým, převážně chronologicky řazeným sledem vzpomínek, historek a poznámek.
Smysl má především pro ty, kdo Greena četli a jsou zvědaví, jak to které dílo vzniklo, a pak také pro zájemce o pozadí literární práce. O soukromém životě se nedovíme zhola nic, zato o díle mnohé: Greene přitom své knihy, scénáře a divadelní hry glosuje bez sentimentu, bez lítosti, často je překvapen, jak příznivě byly jeho mizerné texty přijaty - zvláště ty rané. Je věcný a přímý, jako by si vzpomněl na svou zhruba roční kariéru filmového kritika.
Přidává zážitky z cest po exotických zemích, kam se často nachomýtl ve zlomovém okamžiku: od Libérie za druhé světové války přes únorové Československo po Vietnam na sklonku francouzské éry. Výstižné je líčení pocitů autora, který bezmocně sleduje, jak se z jeho románu stává film: „...autor je jediným divákem, který si pamatuje, jak to bylo původně - a cítí se provinile jako člověk, jenž byl svědkem zločinu a bojí se promluvit, spoluviník po činu“.
