O pozdním doznání Güntera Grasse k tříměsíční službě ve zbraních SS na sklonku války, kdy příštímu spisovateli možná rašil knír, bylo napsáno už všechno. A co ne, to už asi ani nestojí za to. Ale přece jenom...
Jako čtenáře jeho knih mě vždy udivovala - přitahovala i odpuzovala - Grassova záliba v nižších rovinách zoologického žití. Jednoduše řečeno: v různé té mořské žouželi představované parejnoky, platýzy, sledi, mořskými ježky, chaluhami, kraby, raky, medúzami a já nevím, jak se to všechno jmenuje. Grass o nich nejen umanutě s odborností i odporností psal, také je maloval, leptal, skládal o nich básně.
Jedna z nejsugestivnějších (nejvíce se při ní obrací žaludek) scén Plechového bubínku je přece ta, v níž vypravěč popisuje, jak se na Baltu loví mořští úhoři. Hlava koňské mršiny se přiváže na provaz a hodí se do moře. Po pár dnech se vytáhne na břeh a je prolezlá slizkými šlahouny úhořích těl. Dobrou chuť. Už si ani nepamatuji, jestli to zakrslík Oskar Matzerath také jedl. Já bych úhoře už nikdy nepozřel.
Myslel jsem si, že jsou tyto motivy transformací dětství prožitého v gdaňském přístavu, ve městě prosyceném pachem ryb, jekotem racků a tichým šelestem krysích ťapek - krysa je Grassovo vůbec nejoblíbenější zvíře: je moudrá, má krásné oči i elegantní tvar, hebký kožich, její ocas je pravým klenotem. Ale přece jenom - napsat o ní celý román? Ostatně Oskar, nejslavnější Grassova postava, deformovaný bubeníček, který se rozhodl, že dál už neporoste, je... skřet. Vlastně nechutný, politováníhodný i zákeřný tvor. Grass není v žádném případě líbezný spisovatel. Věci u něho vyplouvají odkudsi z kalu, zespoda, z vodního dna. Jeho dlouhé, několikrát zašroubované a zapentlené věty připomínají provazce žabích vajíček. Hle - jeden jeho román se jmenuje Žabí lamento a je o nápadu zřídit v Gdaňsku společnou německo-polskou cestovku po hřbitovech.
Ne, jen trochu pozorný čtenář nemohl být Grassovým přiznáním překvapen. Jeho tajemství, které probublávalo na tisících stranách a měnilo se v platýze, užovky a žížaly, chtělo ven. Tak tedy konečně bude mít starý mlok pokoj. Přejme mu to.
