Hranice mezi chytrým a hloupým je tak tenká, povzdechne si ve známém pseudodokumentárním filmu Hraje vám skupina Spinal Tap šarmantně natvrdlý rocker David St. Hubbins. A má jako vždycky pravdu. Je dokonce tak tenká, že se i zkušeným a jistě i chytrým tvůrcům může stát, že ji ruku v ruce překročí a octnou se hluboko v teritoriu stupidity, aniž to otřese jejich přesvědčením o chytrosti společného díla. Film Ten večer je až bolavě výstižným příkladem takového úkazu.
Seznam lidí, kteří se na snímku podíleli, jako by do čtenářovy tváře křičel jediné slovo: prestiž. Román Susan Minotové pro film spolu s autorkou adaptoval známý spisovatel Michael Cunningham (Hodiny), film režíroval Lajos Koltai, špičkový kameraman (viz například filmy Istvána Szabóa), jehož režijním debutem byla adaptace ceněného románu Imreho Kertésze Člověk bez osudu. Hudbou film opatřil další respektovaný umělec – polský skladatel Jan Kaczmarek. A což teprve obsazení – Vanessa Redgraveová, Meryl Streepová, Natasha Richardsonová, Toni Coletteová, Glenn Closeová a další. Výčet témat, jichž se film dotýká, působí dojmem vysoce koncentrované serióznosti: žití, umírání, rodičovství, osud, láska, touhy naplněné i nenaplněné, smysl toho všeho... znáte to. Ti všichni ze sebe vydali to nejlepší, aby vzniklo dílo, jehož snaha vymáčknout z diváka slzu je urputná až k pláči. Dutá vážnost, s níž nechá z plátna zaznít různým triviálním moudrům zas hraničí s nezamýšlenou komikou. Problém filmu Ten večer nakonec netkví v tom, že to je víceméně tradiční, trochu šestákový doják, ale v tom, jak se tuhle očividnou pravdu snaží kamuflovat topornou seriózností. Kdyby se v něm všechno netvářilo tak chytře, mohl být trochu méně hloupý.
Večer z titulu snímku jsou vlastně večery dva. V přeneseném slova smyslu to je soumrak života hrdinky Ann Lordové (Vanessa Redgraveová, v mladší verzi Claire Danesová), která se v hodinách, kdy opouští tento svět, vrací k jednomu konkrétnímu večeru před několika desetiletími. Byl to ten večer, kdy – jak si alespoň myslí – mohla získat skutečnou lásku, jenomže všechno bylo nakonec jinak. Udělala chybu. Byl život, který přišel potom, jenom sled nezdarů a promarněných šancí? Zatímco si umírající matka v polosnu klade tyto otázky, dcery, které se s ní přijely ke smrtelné posteli rozloučit, mají dost vlastních problémů. Na domáckém štěstí Constance (Natasha Richardsonová, dcera Redgraveové) je možná něco trochu moc chtěného, vnitřně neklidná Nina (Toni Coletteová) zase neví, jestli chce mít dítě s citlivým francouzským rockerem Lucem (Ebon Moss-Bachrach), což tvůrce inspiruje k „nenápadnému“ vypíchnutí motivu „jeden život končí, jiný začíná“.
Těžiště snímku je ale v ohlížení se ke dni, kdy svobodomyslná umělkyně Ann byla družičkou na svatbě Lily, kamarádky ze studií (Mamie Gummerová, ve starší verzi Meryl Streepová, matka Gummerové), dcerky z upjaté a bohaté rodiny novoanglických aristokratů. V jejím idylickém letním sídle u moře Ann potká Harrise (Patrick Wilson), syna hospodyně, který to dotáhl až na lékaře. Přeskočí jiskra. Jenomže Ann není zdaleka jediná, kdo si na Harrise myslí. Ten chlapík je také celoživotní láskou nešťastné Lily, která by možná byla kvůli němu ochotná odpískat i svatbu. Zamilovaný je do něho i nevěstin bratr Buddy (Hugh Dancy), věčně přiopilý melancholický bohém a aspirující spisovatel, kterému chybí jen to, aby mu někdo na čelo napsal slova „tragický hrdina“. Otázkou je, co všichni ti lidé na Harrisovi vidí jiného než trochu fádní pohlednost a způsoby přestárlého Mirka Dušína. V každém případě je jasné, že tuhle gordickou šmodrchanici opětované a neopětované touhy může rozetnout jenom nějaké výživné neštěstí – kupodivu se tak stane.
Než ale film k tomuto nevyhnutelnému bodu dospěje a než jeho umírající protagonistka najde smíření s končícím životem, netrvá to zrovna krátkou dobu. Dojde na procházky pod hvězdami a mezi hejny světlušek. Že by pomíjivost jejich existence byla ilustrací lidského života – ach, tak krátkého záblesku ve stovnání s věčností hvězd? No, páni... Dlouhé výmluvné pohledy, pomalu odříkávané dialogy, které vysvětlují, co za těmi dlouhými pohledy bylo. Teskné smyčce snad nikdy nepřestanou divákovi připomínat, že sleduje síly osudu v akci. Každý záběr v retrospektivních pasážích je prodchnut barvotiskovou melancholií. Společným působením toho všeho se prosté životní pravdy, jež snad chce film ilustrovat, mění v nesnesitelná klišé a naděje v usmíření je podávána jako kandovaná fikce. Skutečnost, že většina herců předvádí dobré výkony, nic nezachrání – naopak, filmu by slušela spíš šmíra. Mezi těmi hlubokomyslnými sentencemi, které jsou publiku pomalou dikcí předkládány ke zvážení, je i následující, dříve jistě neslyšená otázka: „Co kdyby na světě neexistovaly chyby?“ Předpokládaná odpověď se má asi týkat lidské nedokonalosti jako podmínky pestrosti a krásy života. Na druhou stranu by v tom jistě nudném bezchybném světě česká fotbalová reprezentace na mistrovství světa porazila Ghanu a Lajos Koltai nenatočil film Ten večer, což jsou přednosti, nad nimiž nejde jen tak mávnout rukou.
Ten večer (Evening, USA 2007), režie: Lajos Koltai, scénář: Susan Minotová, Michael Cunningham, hrají: Vanessa Redgraveová, Claire Danesová, Toni Coletteová, Natasha Richardsonová a další.
