Kniha Mona: bolestná novela bez špetky melancholie

Tři roky po kladně přijatém Jezeře vydala Bianca Bellová novou knihu. Krátká novela Mona přináší květnatý příběh zdravotní sestry a raněného vojáka Adama. Na troskách životů a jedné nemocnice, jak slibuje anotace.

Džungle, zchátralá nemocnice, válkou zmítaná oblast a obětavá zdravotní sestra. Příběh Mony se odehrává v neurčité oblasti a čase. Hlavní hrdinkou je žena ve středních letech. Žije s manželem, který už nesmí z politických důvodů v zemi vyrábět loutky, a s pubertálním synem, který se vzpírá takřka vůči všemu, co jeho matka dělá.

Na začátku příběhu přiváží do nemocnice, v níž Mona pracuje, raněného vojáka Adama, ke kterému téměř okamžitě citově přilne. Chybějící léky a džungle, která prorůstá zdmi, pouze dokreslují neutěšenou atmosféru válečného prostředí. A deprivace dosavadním životem Mony je patrná na každé další straně.

Žena se ve svých vzpomínkách vrací do dětství, kdy byl život ještě laskavý. Za nevyjasněných okolností však přišla o oba rodiče a byla nucena žít s babičkou. Ta ji držela v temném sklepě, aby ji nikdo neobjevil. Dívka dlouho věří, že rodiče staví vysokou věž a brzy se vrátí.

Vzepřít se zvyklostem

V další rovině příběhu se vracíme do Adamova dětství, kdy se ještě jmenoval Hání. Bellová však neprozrazuje proč. Vzpomíná na babičku, v jejíž blízkosti vyrůstal. Podobně jako u Mony sehrála v jeho životě významnou roli. Nevynechává ani indicie v podobě pijavic či buvola.

Krátká novela tak více či méně přináší frustraci. Fikční svět kdesi uprostřed džungle, kde ženy nemají základní práva a musí si zahalovat vlasy. Období dešťů, francouzská čtvrť a válka dává tušit místo někde v Asii. Více se však čtenář nedozví, leč sebevíc chce. A záhad je na útlou knihu více než dost, což může hloubavějšího čtenáře odradit.

Autorce však rozhodně nelze upřít, že dokázala na velmi krátkém prostoru vykreslit květnatý příběh: o bolesti, násilí, všudypřítomné smrti a na druhé straně o sebevědomé ženě, která odmítá nosit šátek a se vztyčenou hlavou čelí zvyklostem. Bez zbytečného patosu, melancholie a kudrlinek.