Postavu Marie z Magdaly očernil papež Řehoř Veliký v 6. století, když ji prohlásil za prostitutku. Křesťanská tradice Marii tak od té doby vnímala, i když byla jako první svědkyní Ježíšova zmrtvýchvstání a dostalo se jí titulu "apoštolky apoštolů". Rehabilitoval ji až roku 2016 papež František a její památka 22. července je od té doby slavena jako svátek.
S postavou Marie z Magdaly se zacházelo v literatuře i ve filmech různě. Do nejdivočejších teorií se pustil hlavně spisovatel Dan Brown, který z ní udělal vůdkyni všech apoštolů a hlavně samotný "svatý grál". Nový film mladého režiséra Gartha Davise, který po oceňovaném dramatu Lion přišel se svým druhým snímkem, vstoupí do našich kin ve čtvrtek. Davis se v něm soustředí hlavně na samotnou Marii. A činí tak příjemně realisticky, uvěřitelně a v duchu trendu "silných žen". Především však divákům nabízí fantastický film.
Poslední dny Kristovy
Marie z Magdaly (Rooney Mara) je mladá dívka, trošičku jiná než její vrstevnice v římské provincii Judea. Je chytrá a daleko víc se zajímá o dění kolem sebe. Protiví se jí představa domluveného sňatku s místním vdovcem a odmítne ho, čímž se na ni snese hněv rodiny. Mariin otec kvůli podezření, že ji "ovládají démoni", zavolá léčitele a proroka, který zrovna v Magdale káže. Není jím nikdo jiný než Ježíš Nazaretský (Joaquin Phoenix), jenž pozná, že v Marii žádní démoni nejsou. Marie je ale charismatickým kazatelem okouzlena. Nedbá hanby, kterou přinese na rodinu, a i když si je vědoma, že už se k ní nebude moc vrátit, přidá se k Ježíšovi a jeho družině a Magdalu opustí.
Co následuje dál, je dobře známo: nejvýstižněji události zfilmovali v historickém velkofilmu Američané v 60. letech pod názvem Největší příběh všech dob. Divák ho nyní může sledovat Mariinýma očima. Vedle obdivu k prorokovi a jeho učení je to nepochopení v družině jeho následovníků, kteří "království Boží na zemi" chápou spíše jako státní převrat. Filmařsky je to vybroušeno v tom ohledu, že na plátně není k vidění nic, co Marie nemohla osobně vidět a zažít. Znamená to, že nevidíme třeba Pilátův soud a všechny okolnosti ukřižování: naposledy jsme na poslední večeři v Getsemanské zahradě, následuje střih a zbitý Ježíš vleče svůj kříž na Golgotu.
Pomalé a mystické
Tempo Máří Magdaleny není nijak závratné, ale to se u tohoto typu filmu asi nedá očekávat. Naopak plyne docela pomalu, o to větší síla se v něm ale skrývá. Prodchnutý je náboženským mysticismem, který z tichého Ježíše sálá, a v některých scénách dosahuje dramatického vrcholu. Třeba okamžik Lazarova vzkříšení, doprovázený nepříjemně znepokojivou hudbou Jóhanna Jóhannssona a Hildur Guðnadóttirové, patří k vrcholům filmu a tajemně mystická atmosféra kolem muže, který dokáže zázraky, nahání husí kůži.
Velkým plusem filmu je také realistické zpodobnění Judeje a jejích obyvatel. Kristus není "superstar", jen záhadný a trochu nepochopený kazatel. Apoštolové jsou až na jednu výjimku normální lidé, plni pochyb, obav, ale i nadšení pro svého charismatického vůdce. Prostředí je chudé, tak jak venkovská Judea přesně byla, a zobrazení jejího každodenního života prostých lidí snímku dodává působivosti. Chvilkami převládá pocit, že divák nesleduje biblický film, ale skutečně navštívil blízkovýchodní zemi před dvěma tisíci lety.
Koncert postav
Podobný film by se nemohl podařit bez dobrých herců, kteří vdechli civilně napsanému scénáři život. Stojí to hlavně na Rooney Maře, která sice moc široký výrazový rejstřík nemá, ale s Marií se poprala dobře - a hlavně se k ní opravdu hodila. Kdo však bere dech, je představitel Ježíše. Je totiž úplně jedno, že Joaquin Phoenix je o deset let starší, než byl Kristus ve svých posledních dnech, nebo že v reálném životě poslední roky tloustne. Kazatele, léčitele a proroka ztvárnil skvěle, každičký jeho výraz v tváři je do detailu promyšlený a na sto procent životný.
Trochu hůř jsou na tom ostatní postavy, ovšem jen proto, že mají pochopitelně daleko menší prostor. Vynikne ještě Chiwetel Eijofor jako Petr a Tahar Rahim coby Jidáš. Mimochodem, je zajímavé, jak si s jeho postavou tvůrci poradili. V minulosti byl zpodobňován od černobílé figurky naprostého padoucha po člověka nesmírně chytrého, který pro dobro věci dokázal zradit i nejlepšího přítele. V Máří Magdaleně je z něj nadšený náboženský fanatik, který Ježíšovo kázání nepochopil zcela. Jeho poslední scéna s Marií, kdy si uvědomí, co způsobil, rovněž patří k vrcholům. Motiv odpuštění jako leitmotiv Kristova učení a celého filmu vystupuje na povrch a biblický příběh uzavírá.
Ne pro každého
Máří Magdalena není klasickým filmem pro mainstreamového diváka, bude se mu zdát nudná, pomalá a dlouhá. Nelze očekávat výrazné zisky ani dlouhý pobyt v našich kinech. Přesto by byla zásadní chyba ji propásnout. Přemýšlivějším divákům se odmění hlubokým zážitkem.
Hodnocení: 90 %
