Je to příběh o Samotářích, kteří dospěli, oženili se - a teď se zmítají v krizích osobních, partnerských i přátelských. Tak definoval svůj nový film lamač domácích pokladen Jan Hřebejk. Do distribuce Medvídek vstupuje 6. září.
K tématu: fotogalerie Medvídek
Scenárista Petr Jarchovský nezastírá, že s Janem Hřebejkem tentokrát hledali inspiraci v nejbližším okolí. Pohnuté příběhy neúspěšného galeristy, záletného gynekologa a nevyzpytatelného diplomata, jež pojí přátelství z gymnaziálních let, mají prý reálné předobrazy v životě. Dalším přiznaným vzorem pak byly filmy brilantního psychoanalytika partnerských vztahů, manhattanského neurotika Woodyho Allena. Žel, meta zůstala nedostižná.
Česká variace na Manžele a manželky rovněž líčí fatalitu míjení lidí, kterým život dávno strhl růžové brýle euforické zamilovanosti. A rovněž se pokouší o nadhled a ironii, které oněm osudovým okamžikům obrušují hrany a ukazují trapnou, groteskní nebo jen úlevně úsměvnou stránku našich životních melodramat.
Autoři se přitom šikovně snaží polechtat ega obou pohlaví: na jedné straně obdivně smekají před měkkým, zdánlivě poddajným ženským principem, který se však ve výsledku často jeví nezdolnější a životnější než ten mužský. Ukazují, že ženy dokážou překonanými krizemi růst, zatímco muži setrvávají v zajetých stereotypech, které jim trable přivodily. Na straně druhé ovšem signalizují, že jediné, co spolehlivě pomůže překonat milostné kotrmelce a nezvládnuté životní zatáčky, je jedinečné a výlučné chlapské přátelství.
Manželství šestice ústředních protagonistů stěží mohou být odlišnější. Turbulentní vztah živelné, lehkomyslné Vandy (Táňa Vilhelmová) a hodného smolaře Jirky (Jiří Macháček) provázejí neúspěchy v podnikání i létající dorty. Jeho vytáčejí upatlané plínky na stole, ona marně pátrá po bohémovi, kterého si před lety vzala. To poklidný domov Romana (Roman Luknár) a Anny (Anna Geislerová) se zdá být naplněn harmonií a souzněním. Ovšem jen do doby, než submisivní manželka opečovávající teploučké hnízdečko odhalí, že její povedený choť žije léta dvojí život. A než do sváteční idylky jako neřízená střela vpadne Romanova exaltovaná milenka s prosbou, aby Anna manželovi povolila strávit Vánoce s jeho nemanželskou dcerkou. Vztah Ivana (Ivan Trojan) a Johany (Nataša Burger) se naopak zdá být přetvářkou prorostlý až do základů. Lze snad jinak na ženu "ňuňat" u snídaně a přitom vědět, že vaše děti počala s vaším řidičem? Překvapivě právě toto jediné manželství ve zkoušce času obstojí. Šťastně? Uspokojivě? Nepochopitelně? „Nemusíme přece všechno pochopit - stačí to přijmout," shrne bravurní Ivan Trojan ústy klamaného manžela nosné poselství filmu. Životní moudro? Banalita? Divák si musí vybrat a není vyloučeno, že si vybere druhou variantu.
Hřebejk pracuje se svými dvorními herci a je zjevné, že jde o dobře promazané a skvěle fungující soukolí. Nechává jim hodně prostoru pro improvizaci a obvykle z toho vycházejí emotivně nejsilnější pasáže filmu (večírek, na kterém se pánové ve středních letech odvážou jako za studentských časů a v rodičovském bytě jednoho z nich nevázaně „blbnou").
Jindy to naopak drhne. „Točil jsem v bytě přátel, kde jsem zažil lecjakou oslavu, takže jsem věděl, že si majitelé potrpí na klasickou hudbu. Když si tedy Aňa jednou zabroukala melodii z Čajkovského, lehce jsme tam našli CD s touto hudbou. Aňa si tím rozhodla stimulovat psychický stav své postavy - jakmile bude potřebovat plakat, pustí si to. A Čajkovského jsme pak ve filmu také použili," vzpomíná Hřebejk. Patetický a obehraný hudební motiv má scénu připomínající telenovelu ironizovat a shodit, efekt je ovšem opačný.
Přes excelentní herecké výkony, přes vtipné dialogy a silné příběhy divák po závěrečných titulcích (poprvé se v nich místo České televize objevuje logo televize Nova) odchází s pocitem jakési ulepené sladkosti. Hřebejkovské laskavosti. Jako by ta avizovaná „allenovská" ironie a nadsázka byla opatlaná medem. Jako byste si ukrojili příliš velkou porci dortu.
Foto: Martin Špelda
