Naše vojsko, 215 stran
Dva nadšení švejkofilové (nar. 1933 a 1936) šli v lásce k Haškovu románu tak daleko, že už před časem sepsali dvoudílnou Encyklopedii pro milovníky Švejka (1998, 1999), vlastně mohutný poznámkový aparát, pomůcku zbytnou pro toho, kdo ve Švejkovi vidí jen literární dílo, nezbytnou pro čtenáře toužící rozumět dnes už pozapomenutým pojmům (nejen vojenským).
Nové dílo lze rovněž číst, řečeno s autory, „bez Švejka u ruky“. Ve třech oddílech je tu do detailů někdy až komických propracován už tak podrobný výklad, jaký podávají slovníková hesla Encyklopedie… Ve svazku s bohatým obrazovým doprovodem stačí zalistovat, abychom pochopili, že autorská záliba v hledání historických souvislostí nezná časových ani zeměpisných hranic: najdeme tu dobové zobrazení Jana Husa, Napoleona Bonaparta, ale i nepálskou vlajku.
„Po všem, co tu bylo předloženo,“ připomínají H + L ,„musíme jen znovu a už naposledy opakovat: Hašek si pouze ,vypůjčil‘ jména - nic víc. Kdokoliv se snaží prokázat něco jiného, musel by (…) přepracovat Haškův román.“ O tom jsme nikdy nepochybovali, a přece můžeme říci, že čas věnovaný četbě výsledků tohoto bádání (nikoli bez chyb: například z Jaroslava Zaorálka, autora Lidových rčení, se na s. 11 stal dvakrát Ladislav) není promařený.
Autor: Jaromír Slomek
