Podle skutečné události
Operace Entebbe: sedm dní únosu

Operace Kulový blesk, případně Entebbe, se odehrála na počátku července 1976. Izraelská speciální jednotka pod vedením tamního národního hrdiny Joniho Netanjahua vpadla na letiště Entebbe v Ugandě, kde po dobu sedmi dní pobývali únosci letadla s 239 pasažéry, které drželi jako rukojmí. Akce byla několikrát zfilmována, představuje unikátní protiteroristickou operaci v dějinách. Nejnovější zpracování dorazí do našich kin již ve čtvrtek.

Dosud asi nejznámější zpodobnění této události, jež jsme mohli vidět i v televizi, byl televizní film s názvem Operace Blesk. Vznikl ještě týž rok, kdy k samotnému únosu a následné osvobozovací akci došlo, a hrála v něm elita tehdejších akčních filmů: Horst Buchholz, Yaphet Kotto, James Woods - a v čele stál Charles Bronson. Snímek to vůbec není špatný, byť mu kritici vyčítají, že se na celou událost dívá jako silně proizraelskou agitku a nerespektuje pohnutky ostatních. Operace Entebbe jde trochu v jiných šlépějích, snaží se všechny postavy zlidštit a hledat důvody jejich konání. Dost smířlivě se proto dívá i třeba na německé marxistické teroristické radikály.

Co s uneseným letadlem

Dne 23. června 1976 do dopravního letadla na pravidelné lince z Tel Avivu do Paříže během mezipřistání v Athénách přistoupí několik dalších postav, které nemají v plánu nechat se jen tak někam dopravit. Jednak jsou to členové německé Revoluční buňky Brigitte Kuhlmannová (Rosamund Pikeová) a Wilfried Bösse (Daniel Brühl), také to jsou dva palestinští teroristé. Všichni čtyři se několik minut po startu ujmou vlády nad letadlem a po natankování v teroristům přátelské Libyi zamíří na letiště Entebbe do Ugandy, kde vládne blázen a krvavý diktátor Idi Amin (Nonso Anozie). Amin s palestinskými teroristy spolupracuje a poskytne jim útočiště. Teroristé chtějí propuštění všech svých zatčených souvěrců, nebo začnou zabíjet rukojmí.

Přestože se jedná o problém mezinárodně politický, vzhledem k tomu, že na palubě letadla se nachází přes osmdesát izraelských občanů, Izrael ho vezme za svůj. Proti sobě stojí dvě síly: smířlivý premiér Jicchak Rabin (Lior Ashkenazi), který by situaci rád řešil dohodou, a nekompromisní ministr zahraničí Šimon Peres (Eddie Marsan). Právě Peres je zastáncem řešení problému "po izraelsku" - s teroristy nevyjednávat, klidně narušit území cizího státu a vyřešit problém silou. Čas se krátí, na rozhodnutí nezbývá moc času...

Izraelský tanec smrti

Režie výborného thrilleru se ujal brazilský režisér José Padilha, autor vynikajících filmů o Elitní jednotce a mimo jiné také seriálu Narcos. Pověst zářivého talentu si trochu pokazil svou první hollywoodskou prací Robocop (2014), ale skvěle natočená Operace Entebbe ho vrací na výsluní. Tento snímek natočil právě tak, jak se od něj čekalo - nekompromisně, strhujícím způsobem a zároveň umělecky dost invenčně.

Padilha totiž nejen citlivě dávkuje scény z uneseného letadla a následně "nudy v Entebbe", kdy se zajímá i o motivaci německých a palestinských teroristů nebo bláznivého diktátora Amina, a zároveň vypjaté scény izraelských politických špiček. V nich je mimochodem film nejsilnější. A strhující závěr, kdy sestříhal scénu útoku elitního vojenského útvaru na terminál letiště a tance s židlemi na skladbu Echad mi Yodea, bere dech. Jasně si říká o druhý název "izraelského tance smrti". O to víc fascinující pasáž, když si divák uvědomí, že je natočená relativně věrně podle skutečné události...

Koncert pro Šimona Perese

Režisér Padilha měl také dost šťastnou ruku při výběru herců. Z "temné strany" pozornost zaslouží představitelé obou německých radikálů, jak Daniel Brühl plný pochybností, co tam vlastně dělá, když chtěl jen "spravedlnost", a teď se k Židům únosci chovají stejně jako nacisté, a ještě víc Rosamund Pikeová. Její teroristka má taky slabé chvilky, kdy pochybuje a váhá, ale jako fanatická obdivovatelka Ulrike Meinhofové zůstává tvrdá až do hořkého konce.

Ovšem kdo si krade všechny scény pro sebe, je Eddie Marsan jako Šimon Peres. Divák si ho může pamatovat jako inspektora Lestrada z filmového zpracování Sherlocka Holmese v režii Guye Ritchieho nebo naposledy z loňského snímku Atomic Blonde. Marsan se v legendárního izraelského politika ale doslova převtělil, vizáží nebo dikcí mluvy mu je nesmírně blízký. K tomu přičtěte jeho nekompromisní postoj vůči teroristům všeho druhu v duchu tvrzení "Izrael nevyjednává, Izrael jedná" a jeho figura bere dech. Pevně doufám, že si na něj napřesrok akademici vzpomenou.

Přímo do srdce

Naopak oproti historii je trochu upozaděn do role "pouhého" vykonavatele podplukovník Joni Netanjahu. Starší bratr současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se stal legendou již za Jomkipurské války (říjen 1973), jeho role v osvobození rukojmích z Entebbe byla klíčová. Jako jediný za to zaplatil životem, když byl ostřelovačem trefen přímo do srdce ve věku 30 let. Nedávno se dokonce umístil v anketě "o největšího Izraelce všech dob" na třináctém místě. Přesto je jeho role v tomto filmu maximálně upozaděná, podobně jako další efekt reálné operace: aby je ugandská letadla nemohla cestou zpět pronásledovat, Izraelci většinu letectva Uganďanům prostě zničili.

Operace Entebbe je tak výborný politický thriller, který těží z jedné z nejdramatičtějších protiteroristických akcí vůbec. Vůbec mu není třeba něco přidávat, aby byl dostatečně dramatický, skvělá režie ale film pozvedla ještě o úroveň výše. Zároveň se nezvrhává ve fandění žádné straně (i když je evidentní, kdo jsou padouši a kdo hrdinové) a snaží se dívat na tehdejší události střízlivě a bez nějakého patosu. To je trošku rozdíl oproti třeba obdobně zaměřenému snímku Argo, který se navzdory vynikající kvalitě v patosu doslova koupe.

Hodnocení: 80 %