Sci-fi na pozadí uprchlické krize? Maďarský režisér Kornél Mundruczó přichází se zajímavě pojatým snímkem, který disponuje strhující akcí i kritickým náhledem na maďarskou společnost v reakci na tuto krizi. Zatímco v prvním ohledu exceluje, v druhém zůstává někde na půli cesty.
Způsobů, jak ve filmu uchopit uprchlickou krizi, je mnoho. V Měsíci Jupitera se však tvůrci nevěnují ani tak samotnému tragickému dění: krize zde totiž slouží spíše jako pozadí dramatu s prvky sci-fi, které poodhaluje stav maďarské společnosti právě díky tomu, jakou výzvu pro ni migrace představuje. Zatímco v úvodu, kdy sledujeme neúspěšný pokus několika migrantů překročit hranice bez povšimnutí, film ještě sází na realističnost, vzápětí se náhlým zvratem přesouváme do jiných žánrových vod. Jeden z uprchlíků, mladý Syřan jménem Aryan (Zsombor Jéger), je zde zastřelen, avšak namísto smrti získá schopnost létání a dalšího ohýbání gravitačních zákonů.
Posléze se do popředí dostávají další dvě postavy - policista László (Gyorgy Cserhalmi), který uprchlíka zastřelí a následně se jej snaží dopadnout, ale i cynický doktor Stern (Merab Ninidze), který se nachází v nepříjemné profesní i osobní situaci. Právě Stern si Aryana a jeho schopností povšimne a rozhodne se je využít za účelem zaplacení dluhu a vypořádání se s chybami, jichž se dopustil v minulosti. Po určité chvíli však přestane nahlížet tento vztah jako pouhou příležitost k získání peněz, neboť jej zasáhne i na hlubší rovině a přiměje jej tak k postupnému přehodnocení vlastního vztahu vůči svému okolí.
Takto jednoduchý příběh dává spíše příležitost vystavět vizuálně strhující podívanou, a právě v této souvislosti Měsíc Jupitera svých cílů dosahuje. Na východoevropský film totiž působí až nezvykle draze, čehož tvůrci dosáhli především zručným nakládáním s triky. Sympatické však je především to, že se Mundruczó nesnažil svou vizí lacině napodobit hollywoodské blockbustery, ale naopak nechává onu strhující podívanou ve zcela evropském střihu. Film tak působí velkolepě i civilně zároveň, pracuje s nadpřirozenými prvky, aniž by ztrácel ze zřetele životy a starosti obyčejných lidí.
Sázka na dlouhé kamerové záběry, jimiž se vyznačuje většina akčních scén, možná není nejoriginálnějším krokem, nicméně vychází skvěle - ať už při úvodním útěku přes hranice či během automobilové honičky je akce výrazně dynamická a záběry vznášejícího se Aryana působí bezmála hypnoticky.
Zajímavému konceptu však podráží nohy slabý scénář. Zhruba od poloviny snímku se potácení ústředních tří postav s nedůsledně naznačenými motivacemi (především o Aryanovi, ačkoliv se jedná o stěžejní postavu filmu, se kromě jeho zázemí nic nedozvíme) začne jevit jako bezúčelné. Navíc se tato ztráta energie projevuje i hromaděním logických nesmyslů, přehnaných náhod a přidáváním pro děj postradatelných motivů, jakým je například dějová linie s teroristickým útokem.
V této nedoladěnosti tak vystupuje postava doktora Sterna jako snad jediná relativně propracovaná. Právě na něj má zjevení Aryna jakžto uprchlíka schopného zázraků největší dopad a sledujeme tak posun od cynického a lhostejného alkoholika k člověku, který si uvědomuje, že jej některé věci a jevy přesahují. I zde ovšem film nepůsobí obratně, leč spíše nuceně: jeho původní rozpoložení poznáme hned z první scény, kdy s lehkostí odpálkuje dva křesťanské agitátory, zatímco onu změnu, kterou prošel, sám několikrát explicitně zmíní.
Zahraniční recenze často Měsíc Jupitera srovnávají s Potomky lidí. Bez připomenutí tohoto ceněného Cuarónova díla se však v souvislosti s Měsícem Jupitera snad ani nelze obejít. Připomíná jej totiž nejen díky oněm dlouhým kamerovým jízdám, ale i díky tomu, že v obou filmech hraje roli zázrak, který vytrhne společnost, jež rezignovala na naděje, z cynického a apatického stavu. Toto srovnání však neukazuje pouze na to, v čem Měsíc Jupitera exceluje, ale stejně tak i na méně důmyslný přístup k danému tématu. Zatímco v Potomcích lidí se to podstatné často odehrává bez vynuceného strhávání pozornosti a je tak na divákovi, aby si celkovou představu udělal sám, zde si Mundruczó s tímto přístupem nevystačí a je především ke konci až příliš návodný.
