Podmanivé sci-fi Měsíc Jupitera táhne k zemi přílišná doslovnost

Kultura
30. 4. 2018 16:00
Snímek z filmu Měsíc Jupitera.
Snímek z filmu Měsíc Jupitera.

Sci-fi na pozadí uprchlické krize? Maďarský režisér Kornél Mundruczó přichází se zajímavě pojatým snímkem, který disponuje strhující akcí i kritickým náhledem na maďarskou společnost v reakci na tuto krizi. Zatímco v prvním ohledu exceluje, v druhém zůstává někde na půli cesty.

Způsobů, jak ve filmu uchopit uprchlickou krizi, je mnoho. V Měsíci Jupitera se však tvůrci nevěnují ani tak samotnému tragickému dění: krize zde totiž slouží spíše jako pozadí dramatu s prvky sci-fi, které poodhaluje stav maďarské společnosti právě díky tomu, jakou výzvu pro ni migrace představuje. Zatímco v úvodu, kdy sledujeme neúspěšný pokus několika migrantů překročit hranice bez povšimnutí, film ještě sází na realističnost, vzápětí se náhlým zvratem přesouváme do jiných žánrových vod. Jeden z uprchlíků, mladý Syřan jménem Aryan (Zsombor Jéger), je zde zastřelen, avšak namísto smrti získá schopnost létání a dalšího ohýbání gravitačních zákonů.

Posléze se do popředí dostávají další dvě postavy - policista László (Gyorgy Cserhalmi), který uprchlíka zastřelí a následně se jej snaží dopadnout, ale i cynický doktor Stern (Merab Ninidze), který se nachází v nepříjemné profesní i osobní situaci. Právě Stern si Aryana a jeho schopností povšimne a rozhodne se je využít za účelem zaplacení dluhu a vypořádání se s chybami, jichž se dopustil v minulosti. Po určité chvíli však přestane nahlížet tento vztah jako pouhou příležitost k získání peněz, neboť jej zasáhne i na hlubší rovině a přiměje jej tak k postupnému přehodnocení vlastního vztahu vůči svému okolí.

Takto jednoduchý příběh dává spíše příležitost vystavět vizuálně strhující podívanou, a právě v této souvislosti Měsíc Jupitera svých cílů dosahuje. Na východoevropský film totiž působí až nezvykle draze, čehož tvůrci dosáhli především zručným nakládáním s triky. Sympatické však je především to, že se Mundruczó nesnažil svou vizí lacině napodobit hollywoodské blockbustery, ale naopak nechává onu strhující podívanou ve zcela evropském střihu. Film tak působí velkolepě i civilně zároveň, pracuje s nadpřirozenými prvky, aniž by ztrácel ze zřetele životy a starosti obyčejných lidí.

Sázka na dlouhé kamerové záběry, jimiž se vyznačuje většina akčních scén, možná není nejoriginálnějším krokem, nicméně vychází skvěle - ať už při úvodním útěku přes hranice či během automobilové honičky je akce výrazně dynamická a záběry vznášejícího se Aryana působí bezmála hypnoticky.

Zajímavému konceptu však podráží nohy slabý scénář. Zhruba od poloviny snímku se potácení ústředních tří postav s nedůsledně naznačenými motivacemi (především o Aryanovi, ačkoliv se jedná o stěžejní postavu filmu, se kromě jeho zázemí nic nedozvíme) začne jevit jako bezúčelné. Navíc se tato ztráta energie projevuje i hromaděním logických nesmyslů, přehnaných náhod a přidáváním pro děj postradatelných motivů, jakým je například dějová linie s teroristickým útokem.

V této nedoladěnosti tak vystupuje postava doktora Sterna jako snad jediná relativně propracovaná. Právě na něj má zjevení Aryna jakžto uprchlíka schopného zázraků největší dopad a sledujeme tak posun od cynického a lhostejného alkoholika k člověku, který si uvědomuje, že jej některé věci a jevy přesahují. I zde ovšem film nepůsobí obratně, leč spíše nuceně: jeho původní rozpoložení poznáme hned z první scény, kdy s lehkostí odpálkuje dva křesťanské agitátory, zatímco onu změnu, kterou prošel, sám několikrát explicitně zmíní.

Zahraniční recenze často Měsíc Jupitera srovnávají s Potomky lidí. Bez připomenutí tohoto ceněného Cuarónova díla se však v souvislosti s Měsícem Jupitera snad ani nelze obejít. Připomíná jej totiž nejen díky oněm dlouhým kamerovým jízdám, ale i díky tomu, že v obou filmech hraje roli zázrak, který vytrhne společnost, jež rezignovala na naděje, z cynického a apatického stavu. Toto srovnání však neukazuje pouze na to, v čem Měsíc Jupitera exceluje, ale stejně tak i na méně důmyslný přístup k danému tématu. Zatímco v Potomcích lidí se to podstatné často odehrává bez vynuceného strhávání pozornosti a je tak na divákovi, aby si celkovou představu udělal sám, zde si Mundruczó s tímto přístupem nevystačí a je především ke konci až příliš návodný.

Autor: Jan ŠímaFoto: , Youtube/Červený koberec

Další čtení

Zemřel Jiří Bartoška

Kultura
8. 5. 2025
ilustrační foto

Šumperk bude hostit gastrofestival Menu světa, nabídne pokrmy pěti kontinentů

Kultura
8. 5. 2025
Slovenský fotograf Robert Vano zahájil jeho autorskou výstavu a současně pokřtil novou knihu, 6. května 2025, Praha.

V Tančícím domě bude do října retrospektivní výstava fotografa Roberta Vana

Kultura
6. 5. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ