Martin Scorsese natočil efektivní thriller bez velkých ambicí. Film Skrytá identita asi nebude patřit mezi nejvýraznější tituly ve filmografii Martina Scorseseho. Neznamená to ale, že by snímek byl nepovedený - spíše je docela sympatickým způsobem „malý“ (pokud se něco takového dá říci o filmu, který trvá dvě a půl hodiny a hrají v něm hollywoodské hvězdy prvního řádu).
Neaspiruje na autorskou výpověď o stavu světa a lidském údělu v něm, je to docela efektivně natočený thriller, což v době, kdy jsou kina plná filmů kamuflujících nepřítomnost napětí více či méně stupidními vnějšími efekty, docela potěší. Americká kritika Skrytou identitu (poněkud polopatistická česká verze původního názvu The Departed) vychválila až do nebe. Možná i proto, že ve filmu vidí Scorseseho návrat tam, kam podle ní patří. Tedy do „špinavých ulic“ obydlených podivnými charaktery vyslovujícími slovo „fuck“ s větší samozřejmostí, než dýchají (ve snímku ten výraz zazní 226krát), a pracovní problémy řešícími v duchu Stalinovy poučky „není člověk, není problém“.
Ty špinavé ulice ovšem tentokrát nevedou režisérovým rodným New Yorkem, ale Bostonem, městem charakteristickým spíše zvýšeným výskytem snobů než gangsterů. Možná i to je příznakem určité distance na straně režiséra, který dává najevo, že nic osobního řešit nehodlá, že jde o - v dobrém slova smyslu - rutinní práci.
Skrytá identita je americkou verzí hongkongské krimi, v české videodistribuci uváděné pod názvem Volavka. Billy Costigan (Leonardo DiCaprio) je agent speciálních složek policie, jemuž se podařilo infiltrovat do gangu Franka Costella (Jack Nicholson). Colin Sullivan (Matt Damon) je agent Franka Costella, kterému se podařilo infiltrovat do speciálních složek policie. Costello i vedení policie dojdou k závěru, že druhá strana je trochu moc dobře informovaná o jejich záměrech a vydají příkaz najít zrádce ve vlastních řadách... jako by naši hrdinové už beztak neměli problémů dost a dost. Premisa je to docela spletitá a ne zrovna „ze života“. Na thriller ale člověk nemusí jít proto, aby se dověděl, jak to v životě chodí, stačí, když bude napnutý. Skrytá identita je napínavý film (zvlášť pro člověka neznajícího hongkongský originál), který svou - zcela nereálnou - story předkládá uvěřitelným způsobem. Scorsesemu se podařilo vyvarovat se některých chyb předlohy, komplikovaný děj vypráví tak, aby se v něm bylo možné orientovat, vynechává nadbytečný sentiment a rádobyfilozofování o otázkách dobra, zla a identity, jež hongkongský originál zatěžovalo. Každý, kdo občas zašel do kina na nějaký thriller z policejního prostředí, už vstřebal až nezdravou dávku řečí o tom, že jsou si četníci a zloději v mnohém podobní a že ten, kdo chce mezi zločince proniknout, se musí padouchem taky trochu stát. Není důvod mnohokrát řečené opakovat a Scorsese to v podstatě nedělá, příběh zbytečně nezdržuje, v posledním záběru ho navíc ironicky shodí.
Svého druhu komentář lze snad vidět v tom, že Damon i DiCaprio jsou si typově docela podobní, což film ještě zdůrazňuje - rozeznat jednoho od druhého může někdy činit trochu problémy. Jejich charaktery Scorsese nevykresluje nijak zvlášť nuancovaně, policajt Billy je napjatý a impulsivní, gangster Colin zase vyžehlený prázdný chlapeček, výborně se hodící do rádobyelegantního bytu, na nějž je tak pyšný. Jack Nicholson v postavě mafiánského kápa předvádí svoje známé číslo (teatrální a upovídaný „psychouš“), nicméně je to dobré číslo a člověk se na něj docela rád podívá. Ray Winston potvrzuje svoje kvality jako Costellův chlap pro špinavou práci, Mark Wahlberg si zase zjevně užívá roli přisprostlého policajta. Jistou slabinu filmu představuje mírně podvyživená zápletka kolem policejní psycholožky Madolyn (Vera Farmiga); klade už přílišné nároky na divákovu ochotu uvěřit tomu, co vidí, a pro stavbu příběhu není nijak důležitá. V rámci snímku to však představuje jen drobnou vadu na kráse (pokud se tedy o kráse dá mluvit u díla, kde každou chvíli někdo někomu rozkřápne hlavu po zdi).
Martin Scorsese v Skryté identitě dává lekci mladším kolegům pohybujícím se na půdě zavedených žánrů. Vypráví s přehledem a svižně. Jak je jeho zvykem, rytmizuje film dobře vybranou hudbou (kromě pro režiséra typické Gimme Shelter od Rolling Stones má ve filmu prominentní místo i nahrávka irskoamerických punkerů Dropkick Murphys). Akční scény aranžuje s velkou řemeslnou jistotou (mohl se v nich také opřít o hongkongskou předlohu, v tomto ohledu velmi dobře zvládnutou). Efektivně zapojuje do vyprávění mobilní telefony, které ve snímku představují důležitý činitel příběhu a které hrdinové ovládají ještě lépe než pistole (posílat esemesky s rukama za zády chce asi tvrdý trénink). Celý film působí lehce, jako by ho Scorsese natočil „levou zadní“, navodit takový dojem ovšem může dát pořádnou práci a o Skryté identitě se nedá říci, že by ji režisér nebo kdokoli z jeho víceméně stabilního týmu spolupracovníků (kameraman Michael Ballhaus, střihačka Thelma Schoonmakerová) ošidil. Nabídli publiku sice krvavý a krutý, svým způsobem ale příjemně nezávažný film, jímž si člověk může ukrátit čekání na něco důležitějšího.
Skrytá identita (The Departed), USA 2006.
Režie: Martin Scorsese, scénář: William Monahan, hrají: Leonardo DiCaprio, Matt Damon, Jack Nicholson. Distribuce: Warner.
