Událost stará pětačtyřicet let přesně zapadá do dnešní doby. Nafouknutá bublina označená hashtagem #MeToo, která bez důkazů zlikvidovala kariéru několika významným umělcům, totiž s nadsázkou může mít svůj počátek právě v roce 1973. Snímek s názvem Souboj pohlaví, který právě vstupuje do českých kin, vypráví o střetu mužského a ženského chápání světa.
Režie filmu o tenisové výzvě, kdy se prvně před kamerami na kurtu střetli muž a žena, se chopila manželská dvojice Jonathan Dayton a Valeria Farisová. Ti dva spolu tvoří úspěšný tvůrčí tým, který stojí i za oceňovanou Malou Miss Sunshine, jež roku 2006 posbírala celou řadu ocenění a mimo jiné se dočkala i nominace na Oscara za nejlepší film. I jejich další počin, romantická komedie Ruby Sparks, byla přijata poměrně kladně. Od Souboje pohlaví se tak čekal velkolepý film, výběrem tématu, zpracováním i obsazením mělo jít o další oscarový útok. Že ho ovšem akademici při výběru nominací letos zcela opomněli, není náhoda. Dayton s Farisovou se utopili v tématu, které tlačí na sílu tak moc, až to bolí.
Od sporu o peníze po vlastní ligu
Billie Jean Kingová (Emma Stoneová) je nejúspěšnější tenistkou své doby, která má za sebou bezpočet grandslamových trofejí. Mohla by být spokojená, ale je k tomu i společensky angažovaná: třeba ji hodně trápí prize money, které jsou v mužském tenise podstatně vyšší než v ženském. A to natolik, že kvůli tomu dokonce s dalšími hráčkami založí vlastní ligu. Oproti tomu Bobby Riggs (Steve Carell), pětapadesátiletá bývalá tenisová jednička, je v důchodu a jediné, co ho zajímá, je hazard a sázky. V důsledku toho má pořád hluboko do kapsy, a tak vymyslí grandiózní plán: souboj pohlaví. Exhibiční tenisový zápas s nejlepší ženskou tenistkou.
Bobby Riggs je šovinista v klasickém slova smyslu, ačkoli je to z velké části jen póza. Billie Jean se s ním proto do zápasu nechce, ale když Bobby dost ponižujícím způsobem vypráská z kurtu druhou nejlepší tenistku Margaret Courtovou (Jessica McNamee), nabídku k zápasu přijme. Jde jí o mnohem víc než o peníze, na které se třese Riggs - chce dokázat správnost svých postojů, chce dokázat šéfovi tenisového svazu Jacku Kramerovi (Bill Pullman), že se nezmýlila. Do toho řeší i osobní problémy - s manželem i s Marilyn Barnettovou (Andrea Riseboroughová), dívkou, která jí učaruje. Jen počátek sedmdesátých let ještě není ten pravý čas na coming out...
Dvě témata zároveň
Souboj pohlaví řeší dvě velká témata najednou, proto ve výsledku nakonec nedopadá dobře. Dějová linka s coming outem, kdy si Billie Jean uvědomí, jak moc ji přitahují ženy a jaké kvůli tomu cítí výčitky vůči chápavému manželovi, je zpracovaná příjemně, nevtíravě, civilně a uvěřitelně. Kdyby takto bylo podáno každé filmové přiznání homosexuality, byla by radost se podobně chytré filmy dívat. Jenže v té hlavní, "feministické" lince, Souboj pohlaví prohrává především v tom, co sám chce pranýřovat. Je zaujatý, neobjektivní, násilně tlačí na pilu a z úplně každého muže dělá zaostalého hlupáka a šovinistické prase.
Jakkoli je autorská licence při manipulaci s historií naprosto v pořádku - téměř každý filmař si vybírá jen to, co se mu hodí do krámu -, zde se hodí až škodolibě podotknout, že snímek ignoruje některá dost zásadní fakta. Vedle toho, že zápas hráčky na vrcholu s tenisovým důchodcem nevypovídá naprosto o ničem, opomíjí především to, že Bobby Riggs byl kvůli svému gamblingu po uši v dluzích, tak si vsadil proti sobě a schválně prohrál. Anebo to, že zhrzená a odkopnutá milenka Marilyn Barnettová Billie Jean kvůli několika nechutnostem žalovala - a vyhrála tučné odškodnění. To vše ale film nechce vidět, protože by to zastřelo ideální pohled na to, jak čistý ženský svět nakopal tomu mužskému zadek.
Rovné příležitosti
Myšlenka na rovné příležitosti pro všechny je bezpochyby záslužná. O tom, že za stejný výkon by měl být každý oceněn stejně bez ohledu na barvu kůže, pohlaví nebo sexuální orientaci, není pochyb. Ovšem každý by měl být oceněn především za to, co dokáže - a pokud toho na dané pozici dokáže méně, tak holt dostane méně peněz, to se nedá nic dělat. Tudíž ať má žena víc a muž míň, když si to podle výkonu zaslouží, ale klidně ať je to naopak. Je to i případ tenisových prize money: tam muži jednoduše předvádějí mnohem víc. V tom je právě potíž myšlenka feministického "zrovnoprávnění" - ve výsledku nechtějí "rovnost", ale "zvýhodnění". Ostatně, jak dopadly další souboje pohlaví, je všeobecně známo: Jimmy Connors měl v zápase s Martinou Navrátilovou k dispozici jediné podání, a stejně vyhrál, a před dvaceti lety bezvýznamný Němec Karsten Braasch, tehdy 203. na žebříčku ATP, vyprovodil Serenu Williamsovou 6:1 a její sestru Venus 6:2.
Naštěstí je Souboj pohlaví jinak natočen zručně. Sedmdesátkový retro feeling je cítit skoro z každého záběru, režisérům se podařilo do hlavních rolí obsadit dva skvělé představitele. Emma Stoneová je jako uvědomělá tenistka přesvědčivá, byť si kamera dává pozor, aby její záběry z kurtu pořádně sestříhala, protože tenis asi nebude hereččinou parketou. A kdo si celý film ukradl pro sebe, je komik Steve Carell. U natáčení se musel skvěle bavit a je to hodně znát: Bobby Riggs je v jeho podání opravdový showman, bavič a šprýmař. Jeho turné v rámci propagace tenisového "souboje pohlaví", které obnáší nejen stylizování se do role macha, ale třeba i tenis v kostýmech a s prasaty na vodítku, dokáže pobavit.
Je proto velká škoda, že Dayton a Farisová chtěli být tak moc hollywoodsky uvědomělí, až zapomněli, že netočí propagační spot pro feminismus, ale film. A pokud chtěli ženskému hnutí prokázat nějakou službu, podařila se jim jenom ta medvědí.
Hodnocení: 50 %
